Den svatého Valentýna se slaví každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti. Zamilované dvojice se scházejí, chodí spolu na večeře a dávají si dárečky, květiny nebo vzkazy. Nejstarší valentýnský vzkaz se váže k vévodovi Karlu Orleánskému, který napsal v roce 1415 z vězení v londýnské věži pozdrav své manželce. Poté se psaníčka rozšířila do celé Británie a v polovině 18. století i do Ameriky. Ale kdo byl svatý Valentýn? Jednalo se o katolického biskupa z Říma. Legenda praví, že za vlády Claudia II. byly zakázány sňatky, avšak Valentýn páry oddával, za což to byl také 14. února 269 popraven. Část jeho ostatků leží na Karlštejně, ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě či v katedrále Petra a Pavla na Vyšehradě. Až do 19. století dokonce stával ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském kostel sv. Valentina. Ostatně kostelů sv. Valentina je vícero – podívejte se na naše tipy a oslavte tento svátek netradičním výletem na místa s jeho jménem spojená.

Únor možná patří k nejkratším měsícům v roce, ale na významné události je nečekaně bohatý. Připomeneme vám třeba první přímý televizní přenos, několik filmů nominovaných na Oscara, korunovace, povodně i zlatou medaili ze zimních olympijských her v Naganu. Podívejte se na náš malý výběr z únorových výročí a zajímavostí!

Únor, to nejsou jen šedivé a studené dny mezi ledovým lednem a jarním březnem, ale také spousta lidových svátků – Hromnice, Valentýn, svatý Matěj a především masopustní veselí. Všechny se objevují také v lidových pranostikách: pojďte se s Kudy z nudy projít únorovou snůškou pořekadel, mouder a průpovídek.

Brnem se neprochází jen po ulicích. Kdo ví, kudy projít, zkrátí si cestu, schová se před deštěm a občas narazí na kavárnu, kino, dvorek s kašnou nebo kočku na parapetu. Pasáže v Brně nejsou tak slavné jako ty pražské, o to víc ale překvapí. Provedeme vás těmi známými i nenápadnými – od funkcionalistických legend přes moderní galerie až po průchody, na které budete potřebovat jen pár kroků.

Představte si muzeum jedů. Vitríny plné zelených prášků a skleněné baňky s varovnými štítky. A k tomu třeba mapu Jedovatých hor, Zmijí vrchovinu, lesy plné prašivek a muchomůrek a naučnou stezku, kde cedule místo „Pozor, schody“ hlásají „Pozor, smrtelně jedovaté“. Zní to jako lákavý výletní tip? Možná až příliš.

Za chladných dnů na přelomu ledna a února se zdá, že zima nikdy neskončí. A přece: vše se mění 2. února na Hromnice. Jsou symbolem naděje, světla a nových začátků. Proč se vlastně slaví a co znamenají? Proč se říká „…na Hromnice o hodinu více…“ a skutečně to znamená, že jaro už je za dveřmi?