Ve srovnání s významnými vilami a rodinnými domy v Brně ze sklonku dvacátých a z průběhu třicátých let vyznívá vlastní vila stavitele Václava Dvořáka (1900 - 1984) méně moderně. Je to dáno jak vyloženou korunní římsou a valbovou střechou, tak i celkovým rozvrhem hmot a kompozicí fasád. Zdařilejší je dispoziční řešení trojpodlažního objektu, v jehož suterénu se nachází byt správce a technické provozy. Chodba v přízemí a předsíň v patře, do nichž je vloženo schodiště, dělí obě podlaží na trojtrakt, přičemž do ulice jsou situovány hospodářské a sociální části, zatímco rozměrné pokoje jsou obráceny do zahrady s přístupem na balkon a na terasy, tvořící předstupující blok. Stavebník ve spolupráci s architektem ruského původu Sergejem Medvěděvem realizoval dům nejen pro komfortní bydlení, ale současně jako domácí galerii, neboť od konce třicátých let programově soustřeďoval malířská a sochařská díla, takže se stal jedním z nejvýznamnějších brněnských sběratelů a mecenášů umění. Během deseti let vytvořil sbírku, která podávala ucelený průřez českým malířstvím, zčásti i sochařstvím od generace devadesátých let až po příslušníky Skupiny 42 a Ra. Nakupoval i díla cizích malířů, z nichž vynikala Šedá hlava od Pabla Picassa. Václav Dvořák náležel k nejvýznamnějším brněnským stavebním podnikatelům meziválečného a krátce i poválečného období. V roce 1928 založil spolu s Aloisem Kubou stavební firmu, která realizovala do roku 1932, kdy se Kuba osamostatnil, převážně rodinné domy. V třicátých letech se těžiště jeho činnosti přesunulo na nájemné domy, jež svou architektonickou úrovní, komfortem a řemeslným provedením výraznou měrou přispívaly k vysokému standardu brněnské stavební kultury. /I. Č.