Umělcův vlastní dům ukončuje řadovou zástavbu ulice a obrací se jižním průčelím k příkrému svahu, upravenému jako terasová zahrada s bazénem. Zčásti nezastavěné spodní podlaží je vyhrazeno hospodářskému zázemí. Zvýšené přízemí obsahuje po pravé straně halu na plnou hloubku dispozice, oddělenou schodištěm, kuchyní a WC od ještě rozlehlejšího prostoru spojeného obývacího pokoje a jídelního koutu na východě. Prostorné místnosti osvětlují rozměrná okna v uličním a zahradním rizalitu. Patro, ukončené střešní terasou, je vyhrazeno ložnicím a tělocvičné terase. Konstrukce domu je železobetonová. Krohovým dílem byla rovněž část zařízení interiérů, sochy a obrazy. V roce 1925 byl Jiří Kroha (1893 - 1974) jmenován mimořádným profesorem na Odboru architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické v Brně. Vlastní vila představuje jeho druhou realizaci po příchodu do Brna, pomineme-li provizorní objekty a expozice pro Výstavu soudobé kultury (VSK) v ČSR v roce 1928. První stavbou byl rodinný dům v kolonii Nový dům, která jako výstava moderního bydlení tvořila součást VSK. Ve srovnání s ostatními domy kolonie se nejednalo o tzv. úřednický dům pro střední vrstvy, ale o obydlí blízké vile, jehož architektura obsahovala řadu formálních znaků, které Kroha užil také u svého domu. Na sklonku dvacátých let se architekt, zabývající se také malířstvím, sochařstvím, scénografií, režií a vědou o architektuře, přibližoval funkcionalismu, od něhož se však jeho tehdejší i pozdější stavby odlišovaly nervně dynamickou formou, mající původ v jeho lidském naturelu a neméně v kubistické a expresionistické etapě jeho předchozí tvorby. Projevovalo se to ve výškové i hloubkové gradaci hmot, v množství detailů a v plastických a barevných kcentech. /J. S.