Při projektování České banky Union na Beethovenově ulici navázal architekt bližší kontakt s jejím ředitelem Eduardem Münzem (1882 - 1940), perským honorárním konzulem. Ten ho v roce 1924 pověřil vypracováním projektu rodinné vily, která tvoří nejstarší článek z typologicky uzavřené skupiny Wiesnerových rodinných domů a vil, navržených pro bohaté židovské průmyslníky a bankéře, kteří byli ve dvacátých letech v oblasti individuálního bydlení jeho hlavními zákazníky. K základním hmotám tří jednoduchých, výškově i hmotově diferencovaných těles se připojuje ještě útvar střešního polopatra a balkonu se schodištěm do zahrady. Výraznou horizontalitu stavby i její jednolitou hmotu narušovaly pouze vysoké a štíhlé vertikály komínů, dokládající, že zpočátku na Wiesnera působil také neoplasticismus holandské provenience. Dům s hladkými, světle omítnutými fasádami, členěnými pouze velkými obdélníky oken a dveří, leží na nejvyšším ze stupňů velké, terasovitě uspořádané zahrady. Sevřený půdorys tvaru L odráží vnitřní organizaci domu; navenek kratší, nižší a užší křídlo se samostatným vchodem je vyhrazeno garážím a místnosti pro řidiče, stejně jako suterén, kde byly vedle nezbytného technického zázemí situovány pokoje personálu. Delší, vyšší a širší trakt, do společného nádvoří prolomený pouze vstupními dveřmi s profilovaným ostěním z přírodního kamene, krytými jednoduchou stříškou, svislým pásem schodišťového okna a konečně horizontálním oknem haly v prvním patře, byl vyhrazen obytným, na jih do zahrady orientovaným prostorám, určeným rodině, a dále kuchyni a přípravně, které byly přístupné i z kratšího křídla. Privátní život jednotlivých členů rodiny se odehrával v prvním poschodí, kde byly ložnice stavebníka, jeho ženy, dvou synů a jejich vychovatelky. Místnosti v polopatře, které zaujímaly část ploché střechy, sloužily hostům. /L. K.