Volně stojící jednopatrová stavba je součástí vilové kolonie Pod vodojemem, jejíž zastavovací plán vypracoval Jindřich Kumpošt. Je situována ve svahu, upraveném před jižním průčelím jako terasová zahrada s bazénem. Suterén obsahuje garáž, prádelnu, sušárnu a sklepy. Za kancelářskou místností při vstupu následuje v plné hloubce přízemí celistvý prostor, výškově a náznakově dělený na obytnou síň, jídelnu a společenskou místnost. Uprostřed se prostor rozšiřuje o prosklené rizality zimní zahrady na východě a kuchyně s příslušenstvím na protilehlé straně. Kroha zde osobitým způsobem spojil Le Corbusierův princip průběžné haly s Loosovými prostorovými kaskádami. V patře s rovnou střechou se nacházejí ložnice s přístupem na balkon pod razantně vyloženou markýzou, lázeň, šatny a pokoj pro hosta. Dům obsahuje řadu výjimečných materiálových a technologických řešení. Ocelové nosníky stropů v přízemí jsou obloženy dřevem a imitují tak trámový podhled, ocelové sloupy s opaxitovými obklady slouží jako osvětlovadla. Prostor obytné síně vymezuje nízká skleněná vitrína, kterou prochází chromované zábradlí, jež má současně funkci radiátoru ústředního topení. Stavebník se zabýval obchodem s kůžemi, disponoval dostatečnými prostředky a ponechal volnou ruku architektovi, jenž ještě během výstavby prováděl dílčí změny proti původnímu plánu. Patočkova vila představovala jedinou Krohovu realizaci v průběhu celých třicátých let. Svědčí o tom, že Kroha nikdy nepřestal pokládat architekturu za umění a usiloval vždy o to, aby se byt stal „prostorovou a kulturní základnou, ve které naleznou živnou půdu právě ony síly, vlastnosti a procesy, které nejsou jen povinnostmi, nýbrž výrazem přirozené, individuální svobody“. /J. S.