V necelých třiceti letech patřil architekt Leopold Bauer (1872 - 1938) k nejdynamičtějším osobnostem vídeňské umělecké scény. Své představy však mohl zhmotnit pouze na poli uměleckého řemesla, zatímco jeho projekty zůstávaly stále jen na papíře. Konečně se v roce 1901 objevil osvícený zákazník, který umožnil uskutečnění Bauerova prvního architektonického díla. Byl to prominentní brněnský advokát dr. Karl Reissig (nar. 1863), který si u architekta objednal projekt vily v nové zahradní čtvrti. Stavba, která vyrostla v následujícím roce, svým obyvatelům nabízela veškeré pohodlí a zároveň přednosti jednoduchého života v souzvuku s přírodou. Podle Bauerových návrhů bylo provedeno také veškeré vybavení, jehož kvalita se dočkala uznání v mnoha rakouských i zahraničních publikacích. Současníci vilu označovali jako první moderní obytný dům v monarchii. Po výtvarné stránce Reissigovo sídlo naplňovalo tehdy mimořádně podnětnou koncepci „anglického domu“. Volná poloha v zahradě dovolila jeho výhodné situování podle světových stran, aby obytné místnosti měly dost světla a vzduchu. Prostorový rozvrh nebyl vázán formálními pravidly, nýbrž odvozen z životního stylu majitele. Střed rodinného života tvořila patrová hala s krbem a schodištěm na ochoz. Z ní byly v přízemí přístupné společenské prostory a v patře ložnice. Salon, knihovnu a jídelnu spojovaly s halou široké dveře, které umožňovaly rafinované průhledy. Výrazným rysem prostorového pojetí bylo typicky anglické vytváření intimních zákoutí s různou výškou podlah a stropů. Aby vytvořil žádoucí „záhyby“, Bauer zaklínil prostory vzájemně do sebe, takže vznikl větrníkový útvar připomínající křížové dispozice Franka Lloyda Wrighta. Dveře a okna byly prolomeny nepravidelně, podle potřeby, takže z jejich různých tvarů a velikostí jsou zvenčí čitelné funkce jednotlivých místností. Nedílnou součástí domu byla zahrada, zahrnující kromě zeleně také tenisové kurty, kuželník a bazén. /J. V.