V létě 1925 se dr. Reissig obrátil na architekta Leopolda Bauera s žádostí, aby navrhl vilu pro dlouholetou vedoucí jeho kanceláře Valerii Fischerovou, jíž se při odchodu do penze chtěl velkoryse odměnit za věrné služby. Advokát vyzýval architekta, aby své fantazii nekladl žádné překážky. Bauerovy plány vznikly v průběhu roku 1926 a v následujícím roce byla stavba již hotova. Ve svahu nad Pisárkami vyrostla tříposchoďová budova s krátkým vstupním křídlem v zadním průčelí, dvěma okrouhlými arkýři v nárožích a přiléhající trojkřídlou kolonádou. „Pohádková“ vila slučovala rysy bájného serailu a alpské pevnosti. V jejím kolážovém zevnějšku architekt nahromadil tak nesourodé prvky, jako jsou okna s lomeným či trojlistým obloukem, jakoby střílnami prolomené nárožní arkýře, dřevěné obložení nejvyššího podlaží, podobající se podsebití, a atrium s toskánskými sloupy. Neméně rozverně pojal vnitřek vily. Jeho středem byla patrová hala s dřevěným schodištěm a krbem, zdobeným reliéfy vídeňského sochaře Alfreda Hoffmanna, který pro tento prostor vytvořil také plastiku tanečnice. Z haly vedly široké dveře do jídelny, otevírající se do zahrady dvojicí oken zaklenutých lomenými oblouky. V prvním poschodí byly umístěny reprezentační a společenské místnosti, do druhého situoval architekt obytné prostory slečny a její matky, zatímco suterén a nejvyšší podlaží byly vyhrazeny provozním účelům. Skutečnou dominantu vily představovaly takřka sakrálně pojatá ložnice a onyxem obložená koupelna, umístěná do jednoho z arkýřů. Zatímco svou první vilou pro dr. Reissiga se Bauer představil jako nesmlouvavý stoupenec architektonické avantgardy, dům z dvacátých let ukazuje již jeho snahu o „jinou modernu“. Vila byla dokladem Bauerova historismu a eklekticismu a více než jiné stavby opravňovala architektovo zařazení mezi předchůdce postmodernismu. /J. V.