Na Krumlovském předměstí v Českých Budějovicích si v 60. letech 20. století postavil vlastní rodinný dům architekt Boris Čepek. Stavba ve tvaru dlouhého úzkého hranolu se hlavním průčelím obrací k řece. Přízemí měl původně dům z velké části volné. Dlouhý kvádr prvního patra architekt usadil na úzký kvádr přízemí a ze stran ho podepřel volnými stěnami. Hranolovou hmotu patra opticky odděloval od střechy výžlabek. Vše mělo napomoci dojmu architektury vznášející se nad zahradou. Idea stavby plující ve výšce patřila k důležitým tendencím v české špičkové architektuře 60. let. Ve světě se se stejnou myšlenkou setkáváme už dříve v utopických projektech francouzského architekta-vizionáře Yony Friedmana. Inspiraci pro pojetí svého domu však Čepek hledal i ve starších Le Corbusierových koncepcích z 20. let, hlavně v myšlence domu na sloupech („pilotis“); a v takzvaném „volném půdorysu“. Tato druhá Le Corbusierova myšlenka ovlivnila hlavně interiér Čepkova domu a jeho dispozici. Na „volném půdorysu“ se rozvinul především kontinuální prostor prvního patra. Jakési ostrovy tvořil v tomto prostorovém proudu obývací pokoj, jídelna, kuchyně a pracovny. Původní přízemí obsahovalo pouze technické zázemí a schodiště do prvního patra. V 70. letech se však původní podoba domu začala měnit. Volné prostory přízemí architekt uzavřel, aby je mohl využít jako garáž a dílnu. Nedávno se dům dočkal zateplení, čímž se setřel jeden z jeho charakteristických prvků - odstup střechy od hmoty prvního patra. Jakkoli se však dnes stavba liší od své původní podoby, lze ji přesto stále pokládat za ojedinělý příklad rodinného domu, v němž domácí architektura 60. let zčerstva reagovala na nejprogresívnější tendence ve světě.