Mezi rodící se kompaktní blokovou zástavbou okružní komunikace, vinoucí se po obvodu rušeného vnějšího pásu městských hradeb, vyrostla v letech 1859-1860 také jedna vila. Osobností, která iniciovala vybudování této stavby a přinášela tím do porevolučních Budějovic poprvé architektonický typ vily se všemi jejími atributy, byl Anton Eggert, budějovický měšťan, obchodník, podnikatel a majitel realit. Od roku 1849 Eggert stál v čele grafitových dolů v šumavské Mokré, založených jeho otcem. V Českých Budějovicích se Anton Eggert natrvalo usadil v roce 1857 a začal velkoryse připravovat stavbu rodinného sídla. Mezi jeho plány vynikly nerealizované návrhy místního inženýra Carla Schmidta, stavitele Eckhardta a zejména pražského architekta Ignáce Ullmanna, který už chtěl Eggertův dům pojmout jako italizující novorenesanční vilu. Všechny tyto projekty sice rozšiřují okruh možných autorů, avšak svým architektonickým výrazem i celkovou prostorovou koncepcí se od realizované stavby natolik liší, že spíše podporují než vyvracejí přetrvávající názor, že Eggertovo sídlo nakonec navrhnul místní stavitel Josef Sandner. Autor dosud nejzásadnější studie o Josefu Sandnerovi, historik umění Vladimír Denkstein, ještě neznal ani všechny archívní dokumenty, ani uvedené neuskutečněné plány. O Sandnerově autorství Eggertovy vily nebyl zcela přesvědčen. Vzdor tomu však upozorňoval na místní a rodinnou tradici, která právě o Sandnerovi promlouvala jako o pravém autorovi Eggertova sídla. Eggertova vila nepochybně představuje na dlouhou dobu jedinou skutečnou vilovou architekturu ve městě a zároveň spojnici mezi empírovou architekturou, v Českých Budějovicích dosti vitální, a nastupujícím historismem.