Dům na vinici, jak jej nazvali jeho autoři, se těší značné pozornosti a jeho publikování bylo provázeno i vyjádřením klientů. Víme tak, že Petr Houžvička se chtěl usadit v rodném Podivíně a na venkově chtěla žít i jeho žena. Svůj náročný a hektický život soudkyně a advokáta zamýšleli vyvážit tradičním prostředím, jež by jim poskytlo bezpečné útočiště, založené „na dualitě soukromého – společenského, otevřeného – intimního, propojeného s krajinou – uzavřeného do sebe“. Manžel zpočátku nepovažoval otázku projektanta za důležitou, takže iniciativu převzala žena, jež se obrátila na architekty Hrůšu a Pelčáka. Po řadě konzultací vznikl dům, který je podle projektantů „zajímavý tím, že vlastně není nijak zajímavý, má sedlovou střechu s vlnitým eternitem a ústředním motivem je koupelna, která ještě s venkovním krbem tvoří jediné hmoty vystupující z kompaktní figury domu“. Velký význam přikládali projektanti rovněž jedinečné parcele s výhledem do krajiny a na městečko, kterou si spojili s verši Jana Skácela o jižní Moravě a dbali na to, aby „v hledání věcného stavění neublížili básníkovi“. V podstatě jde o jednoduchý kompoziční vzorec: podélně a příčně jsou půdorysné obdélníky obou podlaží a stejně tak jižní průčelí rozděleny na šest přibližně čtvercových jednotek, přičemž střed dispozice vyplňuje schodišťová hala se střešním světlíkem. Prostor spodního podlaží je směrem na sever rozšířen o garáž, komoru, šatnu a zádveří. Přízemí obsahuje obytné a společenské místnosti, do patra jsou situovány tři ložnice a pracovna. Výrazné rámy dveří vymezují funkce jednotlivých prostor, aniž by je ale uzavíraly, velká okna umožňují výhled do krajiny. /J. S.