Vila pro majitele místní výrobny octa Arnošta Hayeka (1895-1944), člena výboru kyjovské Židovské náboženské obce, je příkladem funkcionalistické koncepce formy i dispozičního řešení. Jejím projektantem byl tehdy třicetiletý kyjovský rodák Bohumil Tureček (1902-1982), absolvent brněnské České vysoké školy technické. Patrový dům volně stojící v zahradě měl všechny základní místnosti sestaveny v rozlehlém členitém přízemí. Dispozice byla dána skladbou pokojů, která se nepodřizovala vnějšímu rámci obvodových zdí, ale naopak jej sama určovala. Centrální prostor tvořila obytná hala se schodištěm. Z ní vedly vstupy do jednotlivých společenských, soukromých a provozních prostor. Koupelna, propojující ložnici pána a paní domu, měla patrně jako jediná v Kyjově zapuštěnou lázeň s mramorovým obkladem. Interiérové vybavení místností mobiliářem vlastní invence či zakoupeným z nabízeného sortimentu tehdejších nábytkových firem i jeho rozmístění bylo v režii architekta. Ve čtyřicátých letech byli Hayekovi transportováni do Terezína, kde Arnošt Hayek v roce 1944 zemřel. Manželka a dcera Sylva zahynuly téhož roku v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim. V průběhu padesátých let přešlo vlastnické právo k nemovitosti na československý stát. Přehlednost původního projektu s gradací jednotlivých do sebe komponovaných hmot objektu byla postupnými přestavbami nahrazena chaotickým výrazem. Symbolicky tak svou pozvolnou hmotovou a výrazovou degradací dovršil dům tragický osud rodiny stavebníka. /K. L. – J. Ch.