V blízkosti Isabeliny promenády, přímo v centru lázeňských parků, je v zeleni usazena monumentálně působící vila Imperial. Návrh vily pro hoteliéry Thomase a Rosinu Wolfovi vypracoval v roce 1876 Gustav Wiedermann. Vila sloužila jako lázeňský hotel a od svého vzniku až do doby po druhé světové válce patřila hoteliérské rodině Wolf-Stresnaků (Streschnaků). V roce 1951 připadla Československým státním lázním. V současnosti patří hotel společnosti Lázně Františkovy Lázně a stále slouží svému původnímu účelu. Autor návrhu vily Gustav Wiedermann, syn stavitele Karla Wiedemanna, je bezesporu nejdůležitější architekt, který ve Františkových Lázních působil. Bez nadsázky můžeme říci, že podoba Františkových Lázní na počátku 20. století byla převážně jeho dílem. Vznosná budova vily Imperial byla řešena ve stylu neorenesance, kterou Gustav Wiedermann v sedmdesátých letech 19. století často s oblibou používal. Vile Imperial dodává tento styl elegantní vzezření. Umístění vily ve volném parku, kde se pohledově neuplatňuje okolní městská zástavba, podtrhuje její monumentální účinek. Současná podoba vily je však až dílem nástavby posledního patra s velkou sloupovou lodžií, která proběhla podle plánů z roku 1927. Jejími autory byli stavební inženýři Franz a Karl Proschovi z Františkových Lázní. Na eleganci stavby se významně podílí štuková výzdoba fasád. Jednotlivá průčelí vily jsou řešena shodným způsobem, což podtrhuje monumentální působení objektu. Wiedermann se u této stavby inspiroval vídeňskou novorenesancí. Původní rozsah vily byl v průběhu let doplněn o několik drobných přístaveb, které měly zvýšit komfort navyšujícího se počtu lázeňských hostů (litinová veranda, terasa u jižního průčelí). Řešení interiéru vily odpovídá vnější monumentalitě objektu. Luxusní prostory vypovídají o dobovém pojetí lázeňské péče a úrovni zdejší klientely. Centrální částí stavby je schodišťová hala. Na pojetí tohoto prostoru se především soustředila pozornost architekta a um tehdejších uměleckých řemeslníků. Obrovský prostor s monumentálním trojramenným schodištěm se otevírá až ke střeše, kde je zakončen rozměrným světlíkem propouštějícím denní světlo na celý prostor dvorany. Schodišťová hala je celá otevřená, schodiště se v jednotlivých patrech prolíná s chodbami, kterého obíhají po obvodu dvorany. Luxusní nádech dodává dvoraně ornamentální litinové zábradlí, sloupy a pilastry obložené umělým mramorem ve světlé barvě. V přízemí vily byly umístěny sály jídelen s bohatými štukovými stropy, čítárna, kancelář a ostatní provozy. V patrech pak byly z chodby přístupné jednotlivé pokoje. /JH