Projekt vily vypracoval architekt Robert Příhoda z Vídně v roce 1899. Stavba probíhala v letech 1900–1901 ještě s pracovním názvem vila Waldert, teprve později byla nazvána vilou Hohenburg – dnes lázeňské sanatorium Vyšehrad. Třípatrová budova na obdélném půdorysu má vstupní průčelí orientované na ulici Krále Jiřího. V zadní části, na jihozápadním nároží, vystupuje z jinak kompaktní hmoty mohutná hranolová věž zakončená cimbuřím a obrannými věžičkami v rozích, zastřešená vysokou francouzskou jehlancovou střechou, na vrcholu doplněnou ozdobnou balustrádou. Mansardová střecha s výraznou ozdobnou mříží na horní části mansardové římsy byla původně kryta přírodní břidlicí. Do horizontality střech vystupují přímo z hmoty budovy vikýře se sedlovými stříškami, původně s navrženými fiálami, jež pomáhají celou střešní rovinu rozčleňovat. Původně se zde výrazně uplatňovaly i komíny zakončené stanovými stříškami i cimbuřím. Vstup je řešen v předsazeném sloupovém portiku, vynášejícím balkon, za vestibulem se napojuje chodba a uprostřed vnitřní schodiště. Napravo od schodiště byl umístěn výtah, nalevo od schodiště záchody. Koupelny byly situovány vedle pokojů, zřejmě apartmánů. V roce 1902 dostavuje Josef Waldert balkony nad vstupem v prvém a druhém patře. V letech 1912–1913 se u velké věže na dvorním průčelí dostavují, od suterénu až po druhé patro, hygienická zařízení (záchody a koupelny). V roce 1931 se stává majetkem československého státu a ministerstvo školství a národní osvěty zde zřizuje středoškolský internát Švehla. Po roce 1945 se opět stává ubytovacím lázeňským místem (dependence LD Trocnov) s českým ekvivalentem původního názvu – Vyšehrad. Z původní stavby se dochovala část umělecko-řemeslných prvků a architektonických detailů. Jsou to zejména vstupní dveře s bohatou dřevořezbou a s kovanými mřížemi. V interiéru se zachovala štukatura posledního patra schodiště, kde je zcela zřetelný plošný secesní dekor splétaných tulipánů. Kolem objektu se dochovalo původní kované oplocení. /LZ