Stavební plány k vile čp. 1306 vyhotovil v dubnu 1927 Anton Breinl. Stavba vily začala ještě téhož roku a skončila kolaudací 4. září 1928. Dvoupatrová stavba se zvýšeným přízemím a obytným podkrovím byla vzhledem k požadovanému odstupu od hranic pozemku pročleněna jen mělkými rizality, zato v zadním zahradním průčelí byly navrženy dva velké trojboké rizality svírající mezi sebou balkony. Jako druhá vila vyrostla naproti Vila Mimosa (čp. 1319), kterou si nechal postavit Leopold Zaschke, obchodník z Karlových Varů. Zpracováním projektu byl pověřen architekt Karl Ernstberger, který v dubnu 1928 předložil návrh ve své typické podobě se členěním fasády pouhými lizénovými rámci a výrazným středním štítem s volutami. Tento návrh ovšem nebyl přijat. Ve snaze o co největší navýšení podlahové plochy byl Ernstberger nucen připojit k uličnímu průčelí na obě nároží válcové arkýře vyrůstající svým kuželovým zastřešením do dominantních věžic. Projekt vily čp.1334 zpracoval karlovarský stavitel Paul Schaufuss v srpnu 1928. Z hmoty dvoupatrové vily zastřešené opět mansardovou střechou vystupuje v nároží uličního průčelí polygonální věž a ve střední ose hranolový arkýř ukončený zalamovaným štítem a propojený s nárožní věží balkony. Západně od Vily Hess se rozhodl vybudovat lázeňský lékař dr. Isidor Müller své sanatorium nazvané Vila Dr. Müller, dnes Eden I, čp. 1345. Vypracování projektu svěřil již osvědčenému staviteli Paulu Schaufussovi, který jej vyhotovil v květnu 1928. V letech 1929–1930 postavil dr. Müller naproti přes ulici další vilu, Depandance Dr. Müller II, dnešní Mánes I. Projektantem byl opět stavitel Paul Schaufuss, který hmotu třípatrového objektu pročlenil v uličním průčelí vystupujícími nárožními rizality, které mezi sebou svíraly původně plně otevřené arkádové lodžie. Po roce 1948 byl celý komplex sanatoria zestátněn. Po zrušení státních lázní v roce 1991 sem byla přemístěna Dětská a dorostová léčebna. Dnes byl ale rozsah činnosti rozšířen i na léčbu dospělých a cizinců. /LZ