Politika podpory špičkové moderní architektury ze strany města, jakož i přísné regulační normy, stanovené Městskou technickou kanceláří, se v Hradci Králové více než osvědčily. Příklady, kterými se mimořádně schopný starosta František Ulrich snažil usměrňovat maloměstský vkus, záhy následovala řada soukromých stavebníků. Jednou ze staveb, jež bezesporu k této kvalitní stavitelské architektuře patřila, byla i vila Antonína Holečka, známá pod líbezným ženským jménem Lolla. Pro strojírenského experta a profesora průmyslových škol v Brně a Hradci Králové ji v roce 1911 navrhl královédvorský stavitel František Valouch. Většina projektantů jeho typu si vybudovala arzenál výrazových prostředků, který s drobnými obměnami používala až do přelomu dvacátých a třicátých let, kdy scénu zcela ovládla utilitární funkcionalistická architektura. Osvědčené prostředky tito architekti neměli důvod měnit, neboť klientů, pro které progresivní architektura byla příliš radikální, nebo se jim prostě nelíbila, bylo vždy dostatek. Valouchův repertoár sestával mimo jiné z asymetricky komponovaných průčelí se štíty, členěnými skutečným nebo iluzivním hrázděním, z bosovaných kamenných podezdívek, dřevěných okenic či klasických sedlových střech. V půdorysné dispozici využíval Valouch schéma se samostatným schodištěm, odděleným od vlastní bytové jednotky. S těmito prostředky pracoval stavitel i v případě královéhradecké Holečkovy vily, realizované bez výrazných změn podle původních plánů. Vila je produktem architektury pozdního 19. století, obohacené o vrstvu secesní hravosti a ornamentiky. Patrné je to ve všech jejích detailech, v celku a především v uspořádání vnitřních prostor. Ty jsou uspořádány v klasickém sledu: chodba, kuchyň, obývací pokoj, ložnice a další pokoj – všechny jako průchozí, ale zároveň samostatně přístupné. V patře se toto dispoziční schéma doplněné o půdu opakuje. Dům, později citlivě rozšířený o prostornou terasu v patře (její subtilní železobetonový rám navazuje na iluzivní štukové hrázdění), se sice nemůže chlubit mimořádnou architektonickou kvalitou či dokonce revoluční koncepcí, dnes ale nabízí pozoruhodnou míru autenticity a hodnotu stáří. Tato patina ve spojení se zahradou, udržovanou spolu s původním dřevěným altánem v duchu své doby, obohacuje dům o dnes již vzácnou dávku jisté poetické krásy, kterou dokáže utvářet jen čas.  /JP