Vila je situována na terénní terase na jihozápadním svahu zámeckého kopce. Před ní se otvírá poutavé panorama města a pohraničních zalesněných kopců v pozadí. Sama je také dobře viditelná. Svým uspořádáním připomíná reprezentační zámeček. Má tři základní podlaží. Suterén se vstupním vestibulem je v zásadě technickým zázemím celé budovy. Zvýšené přízemí je reprezentační, charakteristické především prostorou velké dvorany, velkou jídelnou, salonem a obytným pokojem. Tento velký kruhový obytný pokoj o průměru 7,4 metru je propojen s venkovní terasou otevřenou na jižní i východní stranu. V úrovni zvýšeného přízemí, v prostoru rohového rizalitu, je společně s pracovnou umístěna dvoupodlažní knihovna s kruhovým arkýřem. V podkroví se nacházely pokoje pro hosty a ložnice rodiny Bartoňů. Nárožní rizalit na severovýchodě stavby je zvýšený nad úroveň hřebene střech a na rovné střeše má přístupnou terasu bez zábradlí. Pod ní je pokojík pro hosta. Reprezentační průčelí orientované směrem k městu je členěno balkony a terasou. Po celé délce stavby průčelí je sedm vysokých sloupů rytmizujících hlavní fasádu. Vstupní vestibul v nejspodnější části rizalitu je poměrně stísněný a z něho vede jednoramenné schodiště do dvorany ve zvýšeném přízemí. Na zaobleném jižním průčelí je navíc umístěno jednoramenné schodiště vedoucí z úrovně terénu na terasy a odtud do obytného pokoje. Další schodiště, tentokrát z dvorany do podkroví je dvouramenné a vede zároveň do suterénu. Navzájem odlišená a rozdělená schodiště funkčně zdůrazňují význam obytného patra. Dvorana prosklená velkými okny do čestného dvora je orientovaná západně a vstup do zvýšeného reprezentačního přízemí působí zde jiným dojmem. Bartoňova vila stojí na počátku nové etapy v tvorbě Pavla Janáka, etapy, která se vyznačuje velmi intenzivní a různorodou architektonickou činností, v níž samostatně dospěl k netradičnímu a vlastnímu názoru na funkční řešení půdorysu architektury a také vlastnímu názoru na funkcionalismus jako styl. Rodina Bartoňů patřila k úspěšným zakladatelům textilního průmyslu na Náchodsku a byla také významným mecenášem náchodské kultury a rozvoje města i jeho okolí. Po roce 1948 prošla vila mnoha necitlivými změnami, danými především méně vhodným funkčním využitím. Dnes je vlastníkem město Náchod, které vilu rekonstruuje.  /AS