Počátky industrializace v Jaroměři, tradiční baště textilního a kožedělného průmyslu, jsou spjaty se jménem Josefa Ettricha, zakladatele pozdější první české přádelny juty. Nemalé zisky, které plynuly z prosperujícího podniku, nacházejícího se jen několik stovek kroků od historického centra Jaroměře, Ettrich investoval nejen do dalšího rozvoje továrny, ale i do výstavby či rekonstrukce reprezentativních obytných budov. Jednou z nich bylo Ettrichovo letní sídlo, v něž se proměnila někdejší rezidence jezuitů v Žírči, nedaleko Jaroměře. Přímo v parkově upravené části areálu jaroměřské továrny stála rodinná vila, postavená v roce 1873. Honosné sídlo s nádechem francouzské architektury, obohacené o prvky neobarokního a secesního dekoru, pro dědice podniku v roce 1903 upravil královéhradecký stavitel František Plesnivý. Autor je bohužel, stejně jako samotná vila doprovázená absencí plánové dokumentace, opředen tajemstvím. Objasnit míru zásahu Plesnivého do původní stavby, stejně jako identifikovat jejího původního architekta, se zatím nepodařilo. Nezbývá tedy než se opřít o stylovou analýzu díla, která vede k domněnce (vzhledem ke značným odlišnostem mezi vnějškem a vnitřkem budovy), že Plesnivý se zaměřil především na úpravu interiérů. Eklektickou stavbu připomínající spíše menší městský palác necharakterizuje jen všudypřítomná symetrie, bohatý antropomorfní a rostlinný dekor či náročná sochařská výzdoba, ale celkově konzervativní pojetí. Projektant zde očividně upřednostnil tvrdé geometrické linie (vila zaujímá obdélný půdorys) před hravými křivkami neobarokní architektury. Splendidní vila tak jistě zaimponovala i císaři Františku Josefu I., jehož návštěvu z 8. července roku 1880 připomíná pamětní deska ve vstupním vestibulu. Tato vznosně pojatá místnost představuje jednu z nejreprezentativněji koncipovaných vnitřních prostor vily. Na ni navazuje velkolepé dvouramenné schodiště prosvětlené vitrajovým oknem, které propojovalo komfortní piano nobile s obytným patrem, služebnictvu samozřejmě přístupným bočním schodištěm. K přístupu do zahrady s neobarokně tvarovaným bazénkem sloužila zaoblená veranda, uzavřená skleněnou, vitrajovou klenbou. Tento podmanivě řešený přístavek s prvky secesní ornamentiky lehce narušuje dominantní symetrii. Z tohoto důvodu můžeme usuzovat, že je dílem Františka Plesnivého. Dobře zachovalá vila, jejíž bohatě dekorované interiéry proslavil například film Musíme si pomáhat, slouží od znárodnění továrny jako administrativní budova pobočky textilního závodu Juta.  /JP