Vila libereckého policejního inspektora Adolfa Simona byla zakomponována do zahrady situované v prostoru mezi dnešní Husovou a Bendlovou ulicí. Projekt vypracoval v roce 1928 architekt Franz Radetzky, jehož liberecké realizace jsou charakteristické především svou výraznou barevností a typickými dekorativními motivy. V případě Simonovy vily se jedná o patrový podsklepený objekt opatřený výraznou žulovou podezdívkou z haklíkového zdiva. Vstupní průčelí je zvýrazněno rizalitem, který vrcholí mohutným štítovým vikýřem. Samotný mírně vyvýšený vstup je opatřen výrazným portikem, na kterém se nachází socha děvčátka s míčem. Mansardovou střechu, původně krytou taškami bobrovkami, dnes pokrývá měděný plech. Střechou prostupuje nápadně zdobný komín, který se významně podílí na výrazu objektu. Celkové hmotové uspořádání vily vykazuje klasicizující tendence. V kontrastu s tím jsou řešeny fasády, pro které je charakteristický dekor v podobě stylizovaných rostlinných motivů a dívčích maskaronů ve stylu art deco a jejich červenožlutá barevnost. Stylizovaný rostlinný dekor je leitmotivem nejen fasád, ale výrazně se též uplatňuje v různých variacích jak v interiéru tak i na vstupní brance. Dispozičně byl objekt uspořádán dle dobových zvyklostí, tj. s technickým zázemím v suterénu, společenskými místnostmi v přízemí a soukromými místnostmi v patře. V suterénu se kromě obvyklých sklepů nacházela garáž, kotelna, prádelna a správcovský byt. V přízemí se vcházelo do obytné haly s krbem a sedacím koutem. K hale se ze severu přimykala šatna a toaleta. Ve východní části půdorysu přízemí se nacházela kuchyň s přípravnou. Z jižní části byla k hale připojena jídelna a obývací pokoj, před které v užší půdorysné stopě předstupovala zimní zahrada. V patře ústřední halu obklopoval hostinský pokoj, pánský pokoj s terasou, ložnice, šatna, koupelna a toaleta. V podkroví se kromě komor nacházel pokojík pro služebnou a dva další blíže nespecifikované pokoje. Od roku 1953 objekt slouží kojeneckému ústavu, pro jehož provoz byly provedeny jen nejnutnější úpravy. Díky tomu původní dispozice vily doznaly jen minimálních změn a v interiéru se dodnes dochovala řada původních detailů a prvků. Vila je v rámci Liberce výjimečná svým pojetím, ve kterém se architektovi podařilo originálně spojit prvky novoklasicistní architektury s výraznou zdobností v duchu meziválečného dekorativismu.