Vila Otto Goltze, společníka firmy Siegmund Goldschmied-Fabrikation von Webwaren für den Export, který se krátce před stavbou vily přistěhoval z Žitavy do Liberce, patří k pozdním stavebním podnikům na rozparcelovaných zámeckých pozemcích a její položení v nejzazším cípu této enklávy, v místě někdejšího hospodářského stavení zámeckého areálu (Mayerhofu), ukončovalo horní zástavbu Jablonecké ulice. Postavení stavebníka odpovídala také zakázka projektu, který byl svěřen architektu Rudolfu Bitzanovi (1870–1938) z Drážďan. Tento rodák ze Stráže pod Ralskem vystudoval libereckou státní průmyslovou školu v oddělení pozemního stavitelství a v devadesátých letech 19. století odešel za praxí do Německa. Po roce 1900 se usadil v Drážďanech a zde se posléze stal uznávanou osobností. Jeho formy architektonického projevu vycházely z klasicizující architektury a v obdobném duchu projektoval i vilu Otto Goltze. Umístění v rozlehlé zahradě, ohraničené ulicemi Jabloneckou a Tyršovou, vymezovala stavba vily v severním cípu a altán s kupolovitým zastřešením v jižním cípu. Dominantní průčelí s figurální dekorací je obráceno do zahrady. Vnitřní prostory ve dvou podlažích tvořila dole hala a okolo ní obytné reprezentativní místnosti, horní podlaží sloužilo k dennímu provozu a v půdním podlaží byly prostory pro služebnictvo. Budova s výrazným plastickým akcentem byla omítnuta režnou omítkou s reliéfními a sochařskými doplňky. Rodina Otto Goltze užívala dům od počátku roku 1913 po celé období až do sklonku první republiky. Po záboru pohraničí se manželský pár Goltzových přestěhoval vzhledem k židovskému původu na Moravu, odkud byl transportován v roce 1942 nejprve do Terezína a posléze do Osvětimi, kde se manželé Goltzovi stali obětí holocaustu. Paradoxně byl v adresáři dům i během války uváděn v majetku firmy, i když již rodina zde nežila a dům byl arizován. V poválečném období v ní byla zřízena mateřská škola a v rámci jejího provozu došlo k drobným stavebním úpravám. Po roce 2000 byla mateřská škola zrušena a dům posléze prodán. V současné době probíhá jeho oprava. Původní hrubá přírodní omítka byla přetřena do zelenkavě bílých tónů, byla zbořena ohradní zeď a došlo k značné devastaci rohového altánu. Objekt je památkou zapsanou v rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek ČR pod číslem 43952/5-5236.