Nad areálem továrních objektů firmy Johann Liebieg & Co. vyrůstal od poloviny devadesátých let 19. století soubor obytných sídel pro potřebu vlastníků a následně i pro zaměstnance firmy. Nejprestižnějším stavebním podnikem byla výstavba rodinné vily pro Theodora Liebiega ml., který postupně přebíral vedení firmy od svého strýce Heinricha. Základ reprezentativního sídla vznikl přestavbou dvou domů, postavených v průběhu 19. století v ohybu dnešní Jablonecké ulice. Plány hlavní budovy vznikly v ateliéru vídeňského architekta Humberta Walchera von Molthein. Na obdélném půdorysu vznikla velmi členitá stavba historizujícího charakteru, vycházející převážně z neogotických a neorenesančních forem, připomínající středověký hrad. Charakter hospodářského křídla vycházel z neorenesančního názoru s použitím prvků hrázděného zdiva. Autorem této části byl liberecký architekt a stavitel Adolf Bürger. Vnitřní vybavení odráželo přelomové období od historismu k secesi. Byl zde patrný určitý program, kdy horní části, místnosti ve věži, ovládaly gotické prvky, hlavní reprezentativní prostory byly řešeny v neorenesančních formách a části spodního suterénu, určené osobnímu užívání, do velké míry ovládl nastupující secesní interiér, jeden z prvních svého druhu v Čechách, jak o tom svědčí dobová fotografie pánského pokoje a dochovaná šatna v suterénu budovy, publikované již roku 1898. Celý prostor doplňovaly stavební detaily převzaté z jiných staveb, originály dveří nebo části interiérové výzdoby. Od roku 1904 pak Theodor Liebieg úžeji spolupracoval s norimberským architektem Jacobem Schmeissnerem. Jeho přispěním se zprvu na severní křídlo dostavěla nevelká přístavba dětského traktu, navazující na romantizující charakter starší budovy. Zásadnějším počinem se pak v letech 1911–1912 stalo prodloužení jihovýchodního křídla, postavené v posecesním duchu klasicizujícího baroku. I zde interiéry vycházely slohově z pozdně secesních forem. Napojení nového traktu sjednotila vysoká hala, probíhající ve středu nově koncipované budovy, spojující dvojitým obvodovým schodištěm obě podlaží. Také došlo k uzavření přízemní terasy, která byla zasklena do jakési zimní zahrady. V této podobě pak vila zůstala do roku 1939. Po druhé světové válce sloužila vila nejprve novému vedení n. p. Textilana a v padesátých letech v ní byla zřízena mateřská škola. Po roce 1990 zde opět působilo vedení závodu a roku 2005 získalo vilu město Liberec, které sem přeneslo některá svá zařízení, když hospodářský a dětský trakt sloužily k pronájmu. Objekt je památkou zapsanou v rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek ČR pod číslem 43946/5-5230.