Právník dr. Karl Kraus (1866-1919) patřil k hlavním představitelům německé strany v ostravské aglomeraci. Jako syn stavitele a majitel realit se také přiřadil k nemnohým soukromým mecenášům, kteří se na počátku 20. století zasloužili o rozvoj ostravské architektury. V roce 1910 vystavěl na místě nevzhledné dělnická kolonie při Nádražní ulici moderní soubor jednadvaceti obytných domů. Krausovu vilu na Nádražní ulici postavil podle plánů z října 1910 stavitel Hans Ulrich se svým tehdejším společníkem Aloisem Schönem. Dům obklopený rozsáhlou zahradou patřil k nejvýstavnějším soukromým sídlům v průmyslovém velkoměstě. Jeho vnitřní uspořádání však ještě odpovídalo zvyklostem konce 19. století. V každém podlaží se rozkládal samostatný byt s halou ve středu a pokoji rozmístěnými po obvodu. Široké reprezentační schodiště bylo přisazeno k hale a otevřeno do bočního průčelí. Výraz stavby pak po příkladu vídeňského středního proudu vydestilovali z barokních a klasicistních předloh. Poddajná hmota se lehce vzdouvala v mělkých středových rizalitech a směrem vzhůru kypěla v podobě mansardové střechy, zatímco průčelí dostala jen sumární členění se střídmou ornamentikou. Po předčasné smrti dr. Krause byla budova přestavěna na sídlo České banky Union. Projekt byl svěřen Ernstu Kornerovi (1888-?). Mladý architekt, rodák z Uherského Brodu a absolvent vídeňské Techniky z let 1906-1911, přišel do Moravské Ostravy v roce 1920 a přestavba vily byla jeho první větší zakázkou. V projektu, na němž pracoval na jaře a v létě 1921, přizpůsobil vnitřní dispozici obytného domu nové funkci a především v duchu okázalého neoklasicismu, jaký se tehdy pěstoval ve středním Německu, vystupňoval jeho výraz sloupovým portikem s figurální sochařskou výzdobou Augustina Handzela. Tím nejenže dal významný podnět přeměně Nádražní ulice v reprezentativní velkoměstskou třídu, ale založil typ monumentální stavby, který se stal nejcharakterističtějším reprezentantem ostravské architektury meziválečné éry.  /JV