Přednáškou, kterou proslovil Lubomír Šlapeta 22. března 1933 v ostravském rozhlase o výstavě bydlení v Praze na Babě, měla být veřejnost upozorněna nejen na význam této stavební výstavy Svazu československého díla pod vedením prof. Pavla Janáka, ale měla posloužit i jako výzva k uskutečnění podobné akce na Slezské Ostravě, která se svou polohou na svahu a výhledem na údolí Ostravice a panorama průmyslového města přímo nabízela. I když se nepodařilo zorganizovat soustředěnější akci, přece jen se během několika příštích let přihlásilo několik klientů, kteří si v této lokalitě nechali navrhnout vily, z nichž čtyři byly nakonec postaveny. Prvním z nich byl velkoobchodník s kávou Karel Urbánek. Krátkodobé zlevnění ocelových konstrukcí železárnami v době krize způsobilo, že vila byla postavena z ocelového skeletu. Architektura formálně navazuje na Lubomírovy skici víkendových domů z ocelového skeletu, navržených pro lokality na Sázavě v září 1933. Typologicky je dům luxusní variantou typu se zdvojeným obytným prostorem přes celou šířku jižního průčelí (v tomto případě 12,40 m) s pásovými okny v líci ze všech obytných pokojů a tentokráte kónicky tvarovanou prosklenou zimní zahradou, podepřenou původně jen tenkými ocelovými sloupky. Krátce po dokončení vybral Pavel Janák tuto vilu jako jeden z vrcholných příkladů československé bytové architektury pro výstavu, uspořádanou v létě 1935 v pražské galerii Myslbek u příležitosti Mezinárodního kongresu bydlení a urbanismu, a tím uvedl ostravskou architektonickou dvojici mezi elitu české avantgardní architektury.  /VŠ