Josef Hoffmann (1870-1956) pocházel z jihomoravské Brtnice, ale většinu života strávil ve Vídni. Patřil k předním členům uměleckého sdružení Vídeňská secese a ani ne třicetiletý se jako renomovaný představitel mladé generace stal profesorem vídeňské Uměleckoprůmyslové školy. V roce 1903 Hoffmann se svými přáteli založil Wiener Werkstätte, podnik vyrábějící luxusní předměty uměleckého řemesla. Sanatorium v Purkersdorfu a Stockletův palác v Bruselu, které Hoffmann navrhl a tyto dílny vybavily nádhernými interiéry, se pak přiřadily k nejproslulejším dílům raně moderní architektury v Evropě. Projekt v malém městě na moravskoslezském venkově uskutečnil zásluhou Sigmunda Berla (1870-1934). Byl to majitel obchodu s dřívím a parní pily, založené jeho otcem roku 1860. Když se v roce 1919 rozhodl pro stavbu rodinného domu na tehdejších Děkanských polích, projekt svěřil nejúspěšnějšímu rakouskému architektu té doby. Bruntálskou vilu navrhl architekt podle svého oblíbeného schématu jako uzavřenou kubickou hmotu s valbovou střechou, již vyznačuje osová symetrie půdorysu i fasád a představa průčelí jako sestavy ozdobně rámovaných hladkých tabulí. Vertikální kanelování lisen však nahradila neobvyklá horizontální profilace a naopak římsy místo podélného žlábkování pokrývá stylizovaná rostlinná ornamentika. Tradiční formy zcela ztratily svoji tektonickou úlohu a změnily se v apartní šperk. Obzvláště interiéry byly fantaskní, až expresívní. Zahradnímu průčelí vtiskl Hoffmann dokonce význam básnické metafory, asociující představu vodní hladiny poseté spadaným listím. Ačkoliv byl dům určen do odlehlé podhorské oblasti, Hoffmann se nesnažil o jeho splynutí s prostředím nebo přizpůsobení místním stavebním zvyklostem. Vila představovala estetický ostrůvek klidu a přepychu uprostřed svárů a zmatků. Její nezastřeně vídeňský ráz byl přihlášením k hodnotám, jež ve změněném světě už ztrácely místo.  /JV