Koncem třicátých let se architektura ubírala mnoha směry. K jednomu z nich, regionalistickému myšlení náleží rodinný dům Jana Mišauera (1905-1972), sběratele umění (jeho hostem často býval František Tichý). Mišauer se v roce 1939 v souvislosti s žádostí o vypracování projektu svého domu neobrátil na Šlapetu poprvé. Již o dva roky dříve mu architekt navrhl zahradní domek. Koncepci domu, který měl být pořízen za nízký stavební náklad, pojal architekt jako obytnou galerii pro stavebníkovu početnou sbírku. Mišauer ji shromáždil díky kontaktům, zprostředkovaným svou manželkou pocházející z rodiny známých olomouckých výtvarníků Jindřicha, Karla a Otakara Lenhartových. Intenzivní zájem o takto netradičně, romanticky pojatý dům, jehož předobraz můžeme spatřovat ve víkendovém domě Zenobie Vítězové v Rožnově pod Radhoštem (1936-1937), dokládá velké množství přípravných skic. Z nich je patrné, jak Šlapetův projekt ovlivnila dvojice Scharounových domů. Z hlediska proporcí a nekonvečního tvarování průčelí zde důležitou roli sehrála Scharounova vila S. Pflaum-Bornscheinové u Berlína z 1935-1936, naopak dispoziční řešení Mišauerova domu ovlivnila jiná Scharounova práce, Möllerův dům na Zermützelsee (1937-1939), kde architektovi učarovalo řešení dvoupodlažní haly s ochozem. Podobně koncipovaná obytná hala je rovněž srdcem Mišauerova domu. Prostorový účinek netradičně půdorysně rozvržené místnosti architekt zvýraznil krbem s masivním komínovým tělesem, vstupujícím do interiéru. Tento motiv společně se šikmou stěnou-střechou a rozměrnou trojúhelnou prosklenou stěnou propůjčuje zahradnímu průčelí zcela neopakovatelný charakter. Právě v hale se stylizovanou galerií měli hosté, sedící na rohové pohovce, zhotovené rovněž podle Šlapetova návrhu, možnost spatřit nejzajímavější artefakty ze sbírky paní a pána domu. Dům Jana Mišauera představoval ve své době skutečně zlomové dílo, nemající u nás bližší paralely. (JP)