Snad nejlépe umístěný pozemek jesenického West Endu získal vedoucí umělecké dílny firmy Regenhart und Raymann, vídeňský rodák Erwin Weiss (1869-1944). Podobně jako Ernst Regenhart se nespokojil s domácími silami a projekt svého domu zadal vídeňským architektům. Jestliže však Regenhart zvolil prověřené formy středoevropského 18. století, jeho společník se rozhodl pro radikálně novátorské řešení orientované na anglické vzory, a to nejen co se týče vnějšího stylového hávu. Dvojice Franz von Krauss – Josef Tölk sáhla po typu anglické rodinné vily modifikované hnutím Arts and Crafts a realizovala jej s překvapivou důsledností jak v půdorysu a dispozici, tak v materiálovém řešení a dekoru. Není divu, že dům obratem popularizovala periodika v monarchii i v Anglii. Centrem domácího života byla velkorysá obytná hala s ochozem v patře, velkým vitrajovým oknem a otevřeným schodištěm. Z dalších použitých charakteristických motivů lze vzpomenout arkýř s bay-window v dámském pokoji, obklady, podhledy a nábytek z různých druhů kvalitních dřev a secesně vzorované tapety, mosazné a keramické doplňky. Neméně anglicky působí exteriér s vysokými štíty a skrumáží komínů a materiálovou kombinací žula – režná cihla – světlé omítky – střešní břidlice. Podobně je řešen domek vrátného na okraji dolní části parcely. F. von Krauss (1865-1942) absolvoval na vídeňské akademii gotické školení u Friedricha Schmidta, kdežto J. Tölk (1861-1927) studoval tamtéž u klasicisty Theophila Hansena. Pro Čechy a Moravu projektovali relativně často, především se v krátké periodě 1901-1907 realizovaly vily (vedle Jeseníku) v Raspenavě, Prostějově, Olomouci a Novém Jičíně. Weissova vila byla po znárodnění vyklizena a využívána k bydlení, posléze jako školka. Roku 1994 získala objekt společnost Slezský kámen Jeseník a rekonstruovala jej podle projektu olomouckého ateliéru Studio OSA (Jan Polách a Petr Fabián). (MH)