Novou, stále četněji zastoupenou sociální kategorii meziválečného období představuje moderní emancipovaná žena, která má jasnou představu o své roli ve společnosti či rodině. Můžeme k ní bez váhání přiřadit přerovskou podnikatelku Marii Andráškovou (1898-1981), majitelku obchodu s luxusní obuví. Její pokrokové smýšlení našlo svůj adekvátní výraz ve volbě architekta i ve výsledné podobě uvažované novostavby. Již první dynamická skica vily, kterou jí v roce 1940 předložil architekt Lubomír Šlapeta (1908-1983), mohla naplnit její očekávání - stavbu ladných linií a křivek, předmět moderního designu. Jako jeden z mála představitelů českého funkcionalismu založil L. Šlapeta svoji architektonickou dráhu právě na realizacích z oblasti soukromého bydlení. Při řešeních pro náročnější a experimentu přístupnou klientelu měl možnost uplatnit postupy vymykající se zaběhnuté praxi. V případě přerovské vily navázal na zkušenosti nabyté během studií na vratislavské akademii. Architektonický názor, který si odsud přináší a následně plodně rozvíjí, se vzdaloval běžně praktikovaným konstruktivistickým řešením západoevropské provenience, funkcionalismu pražského či brněnského centra i rakouské školy. Do přísných pravoúhlých schémat vnáší neklid v podobě šikmých a organicky tvarovaných linií, jež obohacují dispoziční řešení a současně usnadňují vnitřní provoz. Oproti energické skice odlehčené transparentní konstrukce ve výsledku stojíme před kompaktním uzavřeným objemem, který posouvá architektovu tvorbu novým směrem. Jako by souzněla s těžkou dobou ohrožení osobní svobody člověka. Válečné události, stejně jako léta bezprostředně následující, také znemožní dále rozvíjet úvahy o kategorii komfortního privátního bydlení. Vila M. Andráškové byla v roce 1995 prohlášena nemovitou kulturní památkou. (MM)