Německá obec Libina (Deutsch Liebau) zaujímala v 19. století významné místo na mapě severomoravského textilního průmyslu. Narodil se tu zakladatel továrnické dynastie Sieglů, na starší tradici domácího předení lnu navázalo několik manufaktur, roku 1863 sem přenesli výrobu stolního prádla a dalšího zboží šternberští Langerové. S postupným koncentrováním všech firemních aktivit do Libiny se vnuk zakladatele Adolf Langer ml. (1868-1934) rozhodl v obci usadit. Nastěhoval se do vily, kterou si roku 1886 nechal zbudovat Robert Ruprecht, příslušník zdejší tkalcovské rodiny, jejíž nemovitosti Langer získal. Dům projektoval architekt Karl Seidl (1858-1936), šumperský rodák a příslušník dalšího významného rodu textilních průmyslníků. Studoval architekturu na proslulé technice v Curychu u následovníků Gottfrieda Sempera a na vídeňské akademii u Theophila Hansena. Po návratu do domovského města na sebe na jedno desetiletí strhl významné městské i privátní zakázky (mj. lázně a hřbitov); v Sudkově, kde Seidlové založili přádelnu, projektoval vilu Emmy. Později stavěl v Německu, Rusku a zejména v mondénních letoviscích rakousko-uherského Jadranu, především soukromé rezidence. Vila v Libině je na Moravě jednou z mála dochovaných staveb tohoto typu v přísné, jednoznačně italsky orientované neorenesanci (včetně příznačných značně plochých střech). Ke kulturním ambicím stavebníka poukazuje cyklus čtyř antikizujících soch – alegorií Hudby, Malby, Sochařství a Architektury - v nikách na bočních průčelích, opět v rámci moravského historismu výjimečný. Po odsunu německých vlastníků byl dům vyrabován, následně tu sídlila mateřská škola. Dnes slouží libinské knihovně. Nepříznivé časy přečkal rovněž objekt stájí a částečně kovový plot. Stavba je chráněnou kulturní památkou. (MH)