V porovnání se stavbami funkcionalistického ražení, které Čeněk Mužík (1906–1988) krátce předtím v Chocni realizoval, působí jeho vilka z roku 1931, situovaná na novém nábřeží, na první pohled poněkud anachronickým dojmem. Strmé střechy s měkkými náběhy, hrázděný štít, dřevěný vikýř a na malé tabulky dělená okna v přírodním odstínu dávají tušit, že stylovou recidivu mohl způsobit patrně pouze tradiční vkus zákazníka a ochota vyjít mu vstříc. Stavebník Bohumil Malý (1874–1955), bývalý okresní hejtman a vládní rada Zemského úřadu a jeho choť se chtěli odstěhovat z Prahy a přáli si v Chocni postavit skromný útulný příbytek. Bezozdobná architektura napodobující styl prostých anglických či severoněmeckých tradičních hrázděných domků a silně připomínající například i některé rané práce Jana Kotěry, vyvolává pocity srdečnosti a přívětivosti. Hlavní obytné prostory přízemí se rozkládají podél celého jižního průčelí. Život ve starobylém sídle tu navozuje nejen pohledový trámový strop, ale také v části místnosti s jídelnou vyzdvižené pódium a především krb jako svorník společného domova. Po dřevěném schodišti, které je stejně jako obslužné místnosti orientováno k severu, se dostáváme do patra s ložnicemi a koupelnou. Směs funkcionalismu a romantického návratu k idejím hnutí Arts & Crafts představuje i nový a ze starého bytu sem dodaný nábytek, dřevěné lustry nebo zábradlí. Vilku na choceňském nábřeží můžeme zařadit do skupiny venkovských obydlí té části oficiálních představitelů československého státu a státní správy, která chtěla před veřejností manifestovat svou solidnost a dbala přitom na neprovokující a spíše konzervativní vystupování. /MK