Dalším z pozapomenutých talentovaných architektů, kteří na Pardubicku žili a pracovali, byl Stanislav Tošovský (1910–2004) z Ústí nad Orlicí. Narodil se v rodině budoucího stavebního podnikatele a majitele cihelny Františka Tošovského. Otcovu firmu, založenou v roce 1919, široko daleko proslavila vlastní patentovaná cihla ERA a rovněž mimořádná kvalita architektonické produkce. Jistě i proto ve třicátých letech získala prestižní zakázku, stavbu divadelní budovy, kterou navrhl pražský architekt Kamil Roškot. Podivuhodný svět otcova stavebního podniku bezesporu ovlivnil Stanislavovu volbu budoucí profese. Architekturu vystudoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze. Svá studia ve třídě profesora Antonína Mendla zakončil v roce 1933 klauzurní prací na téma velkoměstského autobusového nádraží. Jeho spolužáky byla trojice pozdějších dogmatických funkcionalistů Karel Janů, Jiří Štursa a Jiří Voženílek. Ti se již během studia zabývali projektem pásového města, inspirovaného teoretickou studií sovětského architekta a urbanisty Nikolaje A. Miljutina – Socgorod. Stanislav Tošovský však tak radikální a silně levicové myšlenky nesdílel. Byla mu spíše blízká lyričtější poloha funkcionalismu, v jejíchž intencích realizoval řadu svých nejlepších projektů. Vedle skvělého soutěžního projektu kostela československé církve husitské do Vysokého Mýta nebo návrhu na orlickoústecké divadlo to bylo městské koupaliště realizované na samém sklonku první republiky v rodném Ústí nad Orlicí. Po studiích architekt pracoval v několika pražských stavebních firmách a koncem třicátých let se vrátil do Ústí nad Orlicí, kde si otevřel vlastní projekční kancelář. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let architekt v rodném městě realizoval dvojici reprezentativních vil, které můžeme bez nadsázky považovat za jeho nejzdařilejší díla. První z nich financoval místní velkoobchodník s textilem Antonín Mejdr. Vilu, kterou ještě donedávna pokrývala původní škrabaná fasáda typická pro díla pozdního funkcionalismu, architekt koncipoval jako tzv. vilový dům. Tedy stavbu, disponující více – v tomto případě dvěma – samostatně přístupnými, nadstandardně řešenými byty, jejichž prostorový komfort umocňovala v přízemí zimní zahrada a v patře terasa. /JP