Plány klasicizující prvorepublikové vily, která vyniká souměrným rozvrhem průčelí a hladkým omítkovým pláštěm posetým na několika místech plastickými kruhovými terči, nakreslil v říjnu roku 1920 benešovský a pražský architekt Antonín Plíhal (1884–?). Byly určeny pro choceňského továrníka Františka Schejbala (1890–1976), majitele parní pily a velkoobchodu se dřívím. Stavba jednopatrové hmoty kryté valbovou střechou, která do konce roku 1922 vyrostla uprostřed parkové zahrady, stála v sousedství Schejbalova dřevozpracujícího závodu. Uliční frontě domu dominoval přízemní trojosý rizalit s centrálně usazeným dveřním vstupem. Čelo rizalitu rytmizovaly varhánkovitě zplastičtělé lizény (opakované na rizalitu zahradní strany) a na rovné stříšce čtyři kamenné vázy, které ještě přiživovaly důstojný novoempírový nádech. Z pravého boku domu vybíhá pánský pokoj přízemním arkýřem. Také střední část zahradního průčelí, zahaleného v hustý zelený plášť z popínavých rostlin, porůstající i představenou konstrukci dřevěné pergoly na obloukovém půdorysu, tvoří předstupující patrový rizalit s přisazenou půlkruhovou kašnou ve středové ose parteru a s otevřenou balkonovou verandou. Přehledně uspořádaný vnitřek domu se koncentroval kolem vzdušné obdélné dvorany s dřevěným schodištěm vinoucím se do patra s visutou galerií. Parketové podlahy haly i ostatních místností s působivými geometrickými vzory pocházely z produkce Schejbalovy továrny. Centrální halu, jejíž stěny na dobových fotografiích pokrývají látkové tapety, ze stran doplňovaly kuchyně a k západu obrácený pánský pokoj; druhý sled místností za halou tvořily jídelna s kazetovým stropem a salon. Z ochozu patra se pak vstupovalo do hostinských pokojů a ložnic. /PP