Romantický náboj pozdního historismu a jeho malebný výraz spojující efektní tvaroslovné prvky z repertoáru různých stavebních slohů minulých epoch v sobě nesou stavby první poloviny 20. století, kterými obohatil Pardubice architekt a ochránce památek Boža Dvořák (1864–1954). Jeho eklektický rukopis skvěle ilustruje majestátní neorenesanční Kamenná vila, situovaná v klidovém zákoutí města u Matičního jezera. Stavba s kamenným spárovaným pláštěm byla zahájena v roce 1913 (žádost o povolení stavby je datována k 22. červenci) a byla snad původně zamýšlena jako odpočinkové sídlo pro Dvořákova přítele, královéhradeckého biskupa Josefa Doubravu. Nasvědčovala by tomu Dvořákova zmínka v dopise z roku 1934, v němž zmiňuje, že vila byla stavěna „jen jako objekt musejní“ a nebyla tedy primárně určená k bydlení. Dům tak zřejmě měl být naplněn Doubravovou kolekcí církevního umění. Uměnímilovný prelát však zemřel v únoru 1921 ještě před dokončením stavby. Hřmotný korpus vily překrývá valbová střecha s vikýři. Původní hlavní uliční vstup ze západní strany předstupuje v nízkém krytém traktu, kolmo ke stavbě vybíhá podélná budova z neomítaného spárovaného kamenného zdiva, v původním záměru koncipovaná jako konírna. Pestrou sochařskou výzdobu exteriéru, sjednocenou náboženskou tematikou, vytvořil Dvořákův zeť, sochař Miloslav Baše. Interiérům vily dominovala okázalá štukami zdobená vstupní chodba, vzdušný salon, určený snad původně pro komorní hudební produkce, malbami zdobené stropy a schodiště vedoucí do patra, osvětlované oknem s barevnou vitráží Madony s dítětem, jejíž kompozici navrhl v roce 1912 malíř Mikuláš Aleš. Vzácné umělecko-řemeslné vybavení vily představoval také soubor intarzovaných dveří. /PP