Marie Hahnenkammová, budoucí Škodova tchyně, dala v roce 1866 postavit na dnešní Klatovské třídě rodinný dům, podle projektu vídeňského architekta Moritze Hinträgera, rodáka z Křimic u Plzně. Aby měl Emil Škoda do své továrny co nejblíže, najal si pokoj s výhledem na továrnu v nedalekém domě zámožného právovárečníka Hahnenkamma. Sňatkem s dcerou Hermínou v roce 1871 získal značné věno, které vložil do rozšíření závodu. Dům na Klatovské třídě po matčině smrti přešel do rukou dcery Hermíny a tedy i do majetku Škodů a stal se jejich plzeňským rodinným sídlem. Tvarosloví, silně inspirované anglickou neogotikou, bylo charakteristické pro všechny stavby architekta Moritze Hinträgera z šedesátých a počátku sedmdesátých let 19. století. Pokoje byly nákladně vybaveny. Mnohé předměty pocházely evidentně ze vzdálených zemí, do kterých Škodova strojírna dodávala své výrobky, tedy z Persie, Turecka, Indie a Číny. Nechyběl ani celý orientální salon. Škodova záliba v lovu zvěře přinesla do interiérů jeho bytu četné trofeje, zvláště soustředěné v loveckém salonku. Kromě nezbytných stájí, seníku, a prostoru pro vozy byly v zahradě vytápěné skleníky, velký bazén s vodotryskem, dřevěná besídka a také orientální pavilon. V roce 1935 došlo k oddělení novější části domu, která tak získala samostatné popisné číslo (2090). V roce 1938 byla realizována přístavba k novější části domu v Tylově ulici. Za druhé světové války byly propojeny domy s čísly 8, 10 a 12 a adaptovány na kanceláře úřadu práce. Po válce starší část domu zůstala propojena se sousedním domem číslo 12. Sídlil zde Obvodní národní výbor Plzeň 3, resp. Úřad městského obvodu Plzeň 3. V posledních letech zde sídlí Správa veřejného statku města Plzně. Dům prošel opravou, při níž se podařilo odstranit některé nevhodné úpravy ze sedmdesátých let 20. století. V letech 2005–2006 byla realizována vestavba do podkroví starší části domu, s přiznanou hranolovou hmotou, která je však při pohledech na hlavní průčelí skryta za hřebenem střechy. /PaD