V letech 1907 až 1910 vyrostla v malebné vísce u Rokycan pozoruhodná vila. Jejím architektem není nikdo jiný než zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra (1971–1923). Holoubkov se stal už od konce 19. století vyhledávaným místem pro odpočinek obyvatel Prahy i Plzně, zanedlouho začaly vyrůstat první vily a domky. Nejvýznamnějšími byly vily Ševčíkova, Podroužkova a vila Chvojka, ke kterým se přidala i vila Markova. V roce 1910 dokonce vyšla pohlednice zobrazující tato čtyři holoubkovská „nej“. Architekt Jan Kotěra byl ovlivněný zvláště v první dekádě své tvorby anglickým hnutím Arts&Crafts, které se zaměřovalo na návrat k rukodělnému uměleckému řemeslu od industrializované a prefabrikované architektury, jež byla důsledkem průmyslové revoluce. Kotěra velmi dobře znal také díla C. F. A. Voyseyho, R. N. Shawa, E. Wooda a dalších anglických architektů. Tak jako u anglických cottage, i fasády Kotěrových raných vil jsou utvářeny vnitřní dispozicí interiérů, což vedlo k jejich asymetrii. Markova vila je přechodným dílem mezi jeho anglickým obdobím a vilovou tvorbou zaměřenou spíše na materiál a přísnější ráz. Náčrt půdorysu z roku 1907 velmi precizně vypovídá o podobě interiéru. Po vstupu do obligátní dvoupatrové schodišťové haly následovaly reprezentativní prostory – kulečníkový sál s konvexním arkýřem, jídelnou s šestimístným obdélným stolem a ještě stolkem pod oknem pro dvě osoby, a na druhé straně salon s lodžií. Kromě toho se v přízemí nacházela ještě kuchyň s přípravnou a pokoj s umývárnou. Prostory prvního patra byly koncipovány spíše jako soukromé místnosti s obývacím pokojem, pokojem pro hosty, ložnicí se šatnou a poměrně prostorným pokojíkem pro služku. Mimoto je zde velká koupelna a toaleta stejně jako v přízemí. Rozmístění a velikost místností se ještě v roce 1908 měnila, ale jejich počet a účel zůstal víceméně stejný. Dům byl nejprve navrhován pro parcelu č. 66, později byl přesunut na parcelu č. 123. K tomuto projektu Kotěra navrhnul i podobu zahrady. Nešlo už zdaleka o nesymetrické rozvolněné cestičky, působící jako secesní ornament, ale o poměrně přísně dělený prostor anglického parku. Nechyběla naznačená studna a dřevník. V roce 1908 byl vypracován další návrh zahrady se striktnějším uspořádáním v přední části a v zadní části kruhový záhon obklopený divočejším porostem anglického ražení. Po smrti stavebníků Karla a Anny Markových, na konci třicátých let, zdědily objekt jejich neteře. Během druhé světové války byl dům zabaven nacisty, v květnu 1945 zde sídlilo velitelství sovětské armády. Po roce 1950 byla vila upravena na několik lékařských ordinací, později sloužila obecní správě. V letech 1999 až 2001 proběhla rekonstrukce domu mírně upravující původní vzhled, přidávající vikýře a bazén do podzemí. V současnosti vila slouží komerčním účelům. /LZL