Stavebníkem této nevšední vily byl místodržitelský rada JUDr. Franz Guschall, který působil v okresní správě Tachova a měl za sebou poměrně bohatou úřednickou kariéru. Narýsování plánu a stavbu dřevěných částí svého nového domu svěřil v roce 1921 tesařskému mistru Aloisu Karlovi z nedalekého Velkého Rapotína, zděné základy byly svěřeny zednickému mistru Windischovi z Halže. Postup při stavbě však záhy vyvolal skandál. Nesouhlas ze strany zástupců karlovarského Společenstva stavitelů v obvodu Obchodní a živnostenské komory Cheb byl nejprve ventilován před tachovským městský úřadem, v dubnu 1921 se však Guschall stal terčem kritiky i v sociálně demokratickém periodiku Volkswille. Ze strany zmíněného sdružení byl v novinách osočen z obcházení standardního stavebního řízení (o stavební povolení bylo skutečně zažádáno až dodatečně 24. dubna 1921, když byla stavba již v plném proudu) a fušerství na stavbě. I přes veškerou kritiku dokončil Guschall svou novostavbu a začátkem září 1921 zažádal o kolaudaci. V říjnu 1945 připadl dům pod národní správu, posléze byl konfiskován podle dekretu č. 108/1945 Sb. a Hedviku Guschallovou, dceru a dědičku Franze Guschalla, potkal stejný osud, jako ostatní německé obyvatelstvo Tachova, byla vysídlena. Roku 1951 rozhodnutím Krajského národního výboru v Plzni přešel dům do vlastnictví manželů Peckových. Zajímavá architektura ve stylu roubeného lidového stavení s moderní vybaveností byla častým jevem zejména v první polovině dvacátého století. I když tato vila není zcela v duchu modernistických zásad (spíše evokuje tradiční postupy), které prezentovali architekti již na začátku dvacátého století, její řešení je vnějškově pozoruhodné. Charakteristické roubení, posazené na kamenné podezdívce z kyklopského lomového kamene, má celou řadu jemných takřka truhlářských detailů, podporujících zejména tektoniku střešní konstrukce. Formy vyřezávaných konzolek a ukončení vybíhajících trámů samozřejmě připomínají místní tesařskou zkušenost s takovými stavbami, na druhou stranu používají zcela modernistická členění okenních otvorů. Dům je částečně podsklepen, přibližně na čtvercovém půdorysu, s jednoduchou dispozicí čtyř rovnocenných místností, přístupných přes boční „přístavek“ s nástupním jednoramenným schodištěm. Vstupní hala má rohové dřevěné schodiště (typ anglického domu), po kterém se vstupuje do podkroví se třemi ložnicemi, nebo též do suterénu, ve kterém najdeme početné místnosti se segmentovými cihelnými klenbami. Z haly lze vstoupit do pokoje a kuchyně, z obou místností je dále přístupný salon. Ze vstupní haly je rovněž přístupné sanitární vybavení s odděleným WC a koupelnou. V patře, které je zároveň podkrovím, jsou prostorné místnosti s velkými okny, z nichž nejcharakterističtější je polygonální okno do hlavního průčelí, osazené v předstupujícím arkýři zdobnými vyřezávanými prvky. /MW, PU