Významný plzeňský obchodník a předseda správní rady Měšťanského pivovaru v Plzni Karel Svoboda (1885–1962) s manželkou Boženou vybírali pro svou vilu místo s výhledem na město. Zvolili rozsáhlý pozemek při Vlastině ulici v tehdy nezastavěné části vilové čtvrti Lochotín. Na pozemku nejprve vzniklo tenisové hřiště s pavilonem s prosklenými nárožími. Následně, v letech 1933–34, stavební firma Ing. Františka Němce realizovala stavbu vily podle návrhu architekta Jaroslava Čady. Konstrukční řešení navrhl bratr stavebníka – Ing. Jaroslav Svoboda, profesor plzeňské průmyslové školy, který zřejmě svého kolegu, profesora Čadu, doporučil. Jaroslav Čada (1889–1969) působil od roku 1928 jako profesor průmyslové školy, spolu s Josefem Weingärtnerem navrhli budovu Mandlovy školy v Plzni. Objekt je řešen jako působivá sestava hranolových a zaoblených hmot. Nejvýraznější je zaoblená hmota hlavního schodiště vsazená do východního průčelí. Její osa je zdůrazněna svislým pásem s praporovou žerdí, k němuž z obou stran přiléhají rozměrná lomená okna. V levé části jižního průčelí je v úrovni zvýšeného přízemí i patra rizalit se zaoblenými nárožími (původně byl rizalit jen v úrovni přízemí, v patře byla otevřená lodžie). V objektu jsou zachovány četné detaily – zejména vestavěný nábytek v přízemí (intarzie s motivy orientálních staveb), mramorové krby, mřížkové kryty ústředního topení, zábradlí hlavního schodiště atd. Objekt vily se nachází v zahradě, která je jen částí původní rozsáhlé zahrady s rybníčkem, s vodopádem a s tenisovým kurtem, jehož součástí byl moderní prosklený altán s plochou střechou na železobetonových konzolách. Na tenis sem přijížděli například Vlasta Burian nebo mistr světa Karel Koželuh. V roce 1952 byli Svobodovi z vily vystěhováni. V objektu byly nejprve studentské domovy, později politická škola. V 70. letech byla v zahradě, v místech tenisových kurtů, vystavěna pro politickou školu rozsáhlá nová budova. Doposud nezastavěné okolí vily bylo těsně obklopeno panelovými domy sídliště Lochotín. Vila byla upravena zazděním lodžií a nástavbou rizalitu v jižním průčelí. Po roce 1989 se objekt a zbylá část zahrady vrátil původním vlastníkům, kteří jej opravili, a bývalá vila slouží jako administrativní budova. Dům byl v roce 2001 prohlášen za kulturní památku a je evidován v Ústředním seznamu kulturních památek pod r. č. 45203/4-5249. /JaS, PeD