Vídeňský architekt František Krásný (1865–1947) se narodil v Koterově u Plzně. Na Akademii výtvarných umění ve Vídni absolvoval „speciálku“ Karla von Hasenauera a poté Otto Wagnera. Ve Vídni také založil projekční ateliér a několik let spolupracoval s Josefem Hoffmanem. V letech 1897–1898 bylo podle jeho projektů v Plzni postaveno několik činžovních domů a také Kestřánkova vila, která byla ve své době velmi odvážnou, mimořádnou stavbou. Architekt již totiž opustil přísný wagnerovský klasicismus a dal průčelím vily poetický ráz. Dominantním prvkem průčelí ke Karlovarské třídě je schodišťový rizalit ukončený kupolí s kovovou korunkou. Ze tří stran otevřená lodžie v úrovni podkroví má zábradlí odvozené z rostlinných motivů. Zahradu založil lesmistr Josef Sigmund, zeť stavebníka. V roce 1908 bylo Karlu Kestřánkovi povoleno provést jednopatrovou přístavbu, která byla dokončena v roce 1909. Po druhé světové válce byl dům rozdělen na čtyři bytové jednotky se společným příslušenstvím. V roce 1975 bylo rozhodnuto o přestavbě Karlovarské třídy na čtyřpruhovou komunikaci, s tramvajovým pásem uprostřed. V letech 1977–1980 došlo k vyvlastnění třetiny pozemku podél Karlovarské třídy. Vila do té doby situovaná uprostřed zahrady, asi 35 metrů od komunikace, se po dokončení uvedené stavby ocitla na její hraně. Kvůli dodržení předepsané šířky chodníku bylo odstraněno schodiště před hlavním vstupem do domu, vstup byl zazděn. V roce 1994 byl dům prodán fyzické osobě z Plzně. Jeho hodnota značně utrpěla při nekvalitně provedené opravě v letech 1994–1995, bez předchozího projednání s památkovou péčí i se stavebním úřadem. O tři roky později již byl vlastníkem cizí státní příslušník, který dům využíval především jako sklad zboží, se kterým obchodoval. Od něj v nedávné době vilu koupila jistá plzeňská firma, která sem přestěhovala své kanceláře. Oznámila svůj záměr postupně celý dům důkladně opravit a přitom se pokusit napravit negativní „dědictví“ předchozího vlastníka. /PaD