Na nepravidelném, ale dobře čitelném obdélném půdoryse zvolila architektka systém šesti masivních příčných a nosných stěn, z nichž tři kolmé k základní pravoúhlé osnově jsou doplněny třemi diagonálně vychýlenými, které se otevírají k volným prostorám prosluněné zahrady s dřevěnými terasami v přízemí a především velkými prosklenými plochami, kombinovanými s dřevěnými horizontálně členěnými parapety. Kombinace kolmých a diagonálních stěn vytváří skrytý systém geometricky poskládaných lichoběžníků s jakousi částečnou enfiládou, umožňující neobvyklé prostorové průhledy uvnitř domu. Otevřený systém obytných prostor, vycházející v principu z Wrightova pojetí organičnosti půdorysu, je zde uplatněn důsledně, propojení přírody s vlastním bydlením je orientováno na slunečnou jižní stranu, díky příčnému systému jsou ostatní strany (východní a západní) prakticky vynechány. Na severní fasádě pak převažuje horizontální členění dřevěných obkladů. Výtvarně řešené schodiště s netradičně pojatým nůžkovitým zábradlím s přesahy je rovněž prostorově neoddělované, vytváří kontinuum přízemí s podkrovím, jež má značnou půdorysnou variabilitu, umožňující členění na menší prostory v případě rozrůstání rodiny. Převažuje dřevěná podlaha, kladená v paralelním směru s okny, v kuchyni a sanitárních prostorách se uplatňují velkoplošné kamenné desky. Dům je ukázkou práce s tradičními jistotami, které se promítají do moderního půdorysu i soudobého vzhledu, a je výsledkem dobrého vztahu stavebníka s jistými nároky, a architekta, který dokáže tyto nároky zhmotnit do stavebního díla, jež není pomíjivé a zůstává ještě po dlouhou dobu dobrým příkladem dobové stavební kultury. /PU