Jeden z příkladů celkem zdařilé realizace zahradního města na principu individuálních izolovaných domů s vlastní zahradou v Plané u Mariánských Lázní. Z původní kolonie třiceti domků je ještě zachováno dvacet tři domů v dnešních ulicích Zahradní a Máchova. Architektem byl Karl Ernstberger, spolu se stavební firmou svého bratra Josefa, kteří byli v Plané a okolí v letech 1918–1926 činní a postavili například přístavbu nemocnice, kolej pro studenty redemptoristy na Svaté Anně u Plané, stejně jako vily v Černošíně, Tachově a Boru u Tachova. V Černošíně jsou také autory továrny na výrobu obuvi bratrů Richterových. Do jisté míry vytvořili zcela individuální typologii, výrazově blízkou, i když v detailu rozdílnou. Domy byly přízemní s valbovou mohutnou střechou se zkosenými rohy a s obytným mansardovým podkrovím. Přízemí, stejně jako podkroví domů byla řešena individuálně, obvykle s důrazem na vstupní část. Některé typy se opakovaly. V Zahradní ulici je najdeme pod čísly 394–406 a 411–419. V ulici Máchova pak jako čísla 453 a 454. Podobné typy nalezneme i na jiných místech, příkladem budiž dům v Plzeňské ulici čp. 300. Podrobnosti celého projektu nejsou dosud známy, můžeme ale mluvit o jednom z prvních příkladů podnikatelských (dnes bychom řekli developerských) záměrů, organizovaných soukromým subjektem na území Plzeňského kraje (mimo samotnou Plzeň, kde je podobný počin známý jako kolonie Karlov, financovanou Škodovými závody). Ve Stříbře postupovala rodina Ernstbergerů podobným způsobem, když nakoupila velké pozemky v části města směrem ke kostelu sv. Petra v dnešní Palackého ulici, které potom prodávala. Rodinám, které si nechaly postavit dům od firmy Josef Ernstberger, prodali pozemek s velkou slevou. /MR