Jedna z nejslavnějších památek moderní architektury vyrůstá ze sevření rohového pozemku, skloněného k severu. Jedno z nejznámějších děl architekta Adolfa Loose, které navrhl ve spolupráci s architektem Karlem Lhotou, propagátorem Loosových názorů u nás, bylo postaveno během necelých dvou let. Stavebníci patřili k vyšším společenským vrstvám - inženýr František Müller byl již ve druhé generaci spolumajitelem velké stavební firmy Kapsa a Müller, která se kromě velkých veřejných staveb specializovala na mostní a průmyslové objekty. Litá železobetonová kostra vily je vyplněna zdivem. V interiérech, na rozdíl od strohosti hladké vnější omítky, použil Loos ušlechtilý kámen, exotická dřeva, vybraný textil, kůži, matované sklo. Exteriér budovy rozehrává složitou hru vyvažováním osovosti a asymetrie. Veřejná část domu, která obsahuje největší prostor v domě - společenskou halu - a jídelnu, je rafinovaně rozehrána uplatněním principu „Raumplanu“: spojitého prostoru o nestejných výškách, které odpovídají symbolickému a funkčnímu významu jednotlivých částí. Po komunistickém puči převážnou část budovy zabraly různé instituce: dislokované oddělení muzea, nakladatelství a nakonec archiv komunistické strany. Po změně poměrů byl podíl dědiců vykoupen hlavním městem Prahou a následně proběhlo celkové restaurování budovy a zahrady. Dům se stal ojedinělým muzeem moderní architektury.