Vila stavebního podnikatele Františka Strnada byla dimenzována pro početnou rodinu. Realizaci prováděla Strnadova vlastní stavební firma. Vypracování plánů se ujal architekt Josef Gočár. Projektem Strnadovy vily se stal jedním z průkopníků nového stylu, purismu, snažícího se o očištění architektury od ozdobných prvků a o její zjednodušení na základní geometrickou podstatu. Z proporcí stavby je dodnes patrný Gočárův sklon k neoklasicistní interpretaci moderní architektury. V přízemí obklopovaly střední halu společenské místnosti, oddělené „skleněnými stěnami“, které bylo možno zasunout a vytvořit velký jednotný prostor. Strnadovi již roku 1929 dům prodali Matěji Valterovi. Od něho vilu odkoupila před druhou světovou válkou Marie Eisenhuthová (1937). Po roce 1948 přešlo vlastnictví vily na československý stát, který objekt postoupil mongolskému velvyslanectví. V letech 1958 až 1964 proběhla zásadní „adaptace“, původně povolená pro tiskovou agenturu Nová Čína.