Nebývá řazena mezi rozhodující pražské vily funkcionalistické, byť patří k ranným a velmi čistým. Jako by se v jejím osudu odrážel i osud jejího autora a majitele. Josef Fuchs byl žákem Josipa Plečnika na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jako většina jeho kolegů byl zprvu pod silným vlivem tradicionalismu svého učitele, ale nečekaně brzy se z tohoto vlivu dostal – zaujal ho nastupující moderní styl. Na počátku dvacátých let se stal zaměstnancem nově vzniklých Pražských vzorkových veletrhů, ale jen na dva roky, pak se osamostatnil. Přesto byl v roce 1924 vyzván, aby se účastnil soutěže na areál veletržních paláců. Jeho návrh s vnitřními dvoranami získal 3. cenu. Porota ovšem pak udělala nečekaný krok, do druhého kola vyzvala architekta Fuchse, aby pracoval společně s Oldřichem Tylem. Tato dvojice soutěž definitivně vyhrála a právě její návrh byl realizován. Josef Fuchs ovšem vždy zůstal ve stínu slavnějšího a zřejmě charismatičtějšího Oldřicha Tyla. Svou vilu Josef Fuchs projektoval v době dokončování Veletržního paláce. Ukázal na ní vyspělost svého funkcionalistického myšlení, které v sobě drželo vedle racionálnosti také měkkou výtvarnou poetičnost. Pro dům byl získán svažitý pozemek nad Prahou a poměrně strmý sklon architekt využil k vytvoření co největšího obytného prostoru. V přízemí a v patře jsou dva téměř shodné velké byty s obývacími prostory, obrácenými na město, tedy k jihu. K modernímu vybavení, kromě velkých oken, včetně oken rohových, a průběžného balkonu patří také skříňová příčka mezi obývacím pokojem a ložnicí, která šetří prostor a vylehčuje stavbu. Obě podlaží mohou fungovat zcela samostatně, jako dvě nezávislé bytové jednotky, ale stejně tak mohou být propojena v jeden velkorysý byt, v němž lze vytvořit veliký slavnostní prostor. A k němu lze zahrnout i to, co je na střeše – rozlehlou terasu a dvě místnosti, z nichž jedna byla navržena spíš jako maximálně prosklený altán. Díky svahu je i suterén určen k obývání. V časti zasunuté do podzemí jsou technické provozy, jako prádelna a sklep, ale nad zahradou je, s vlastní terasou, přímo propojenou do zahrady, další dvoupokojový byt a také prostor pro domovníka. Je to hodně velkorysý dům, který se však navenek tváří skoro nenápadně. Hlavní obytná patra jsou traktována stejně velkými a stejně členěnými čtvercovými okny, nároží je zdůrazněno přes roh přesahujícím oknem, na druhé straně je vytažen vysoký rizalit schodiště s převýšenými nečleněnými okny – a dost, víc tu není. Jen dokonalé proporce, přesnost geometrického členění.