Kladno se po roce 1846 proměnilo objevem černého uhlí v expandující město. V roce 1857 vznikla Pražská železářská společnost a v roce 1889 založil její tehdejší generální ředitel Karl Wittgenstein Poldinu huť. Pro ni od roku 1902 pracoval vídeňský architekt, představitel spolku Vídeňská secese a rodák z Brtnice Josef Hoffmann (1870-1956). Hoffmann v letech 1902-1903 v Kladně postavil Dům hostí Poldi. Za iniciátora stavby býval označován Karl Wittgenstein. Ten však již v roce 1898 odstoupil ze všech funkcí, ale podporoval umělce z okruhu Vídeňské secese. Ředitelem Poldi se stal Alexander Pazzani (1870-1936), který byl skutečným iniciátorem zakázky. Pazzani měl příbuzenský vztah k vídeňským rodinám Hochstätterů a Witgensteinů, pro něž Josef Hoffmann pracoval. To tvořilo pozadí, které umožnilo, že 300 kilometrů od Vídně vznikl dům, který tehdy moderností svého pojetí neměl ani v Čechách, ale ani v Rakousku rovnocennou obdobu. Hoffmann čerpal ze vzoru moderního anglického domu se zahradou, jehož specifikum spočívalo v ústřední obytné hale o výšce dvou podlaží a se schodištěm, které vedlo na ochoz. Nevelký patrový dům s valbovou střechou, obdélného půdorysu, i dnes připomíná venkovskou vilu se zahradou. Z původně čtvercového půdorysu budovy vystupoval pouze pravoúhlý osově umístěný portikus nad vchodem. Na fasádě se nenacházel jediný ornament, tvořila ji hrubá omítka a cihly ze železárenské strusky. Vše dohromady vytvářelo strohou, ale působivou geometrickou syntézu. Ta v době doznívajícího historismu a vrcholící secese mohla působit šokujícím dojmem. Stavba byla v letech 1927-1928 rozšířena. Na význam téměř zapomenutého, přesto však vynikajícího díla světově proslulého architekta upozornil rakouský badatel Eduard F. Sekler, jehož návštěva v Kladně v roce 1978 zabránila plánované demolici. /RSch