Brandýs nad Labem, starobylé město uprostřed úrodného Polabí, proslavil v novodobé historii 19. století velkoprůmyslník a nejvýznamnější vynálezce v oboru zemědělských strojů v Čechách František Melichar (1842-1907). V roce 1887, jižně od historického jádra města a v blízkosti právě dostavované železnice, zakoupil pozemek (cca 2,5 ha) s šestnácti stavebními parcelami a zahájil výstavbu rozlehlé továrny. Postupně se brandýská fabrika stala největší specializovanou firmou na secí stroje a rozmetadla v celém Rakousku-Uhersku. Úspěch firmy dokládala četná vyznamenání na světových výstavách. Kolem roku 1900 si firma vybudovala síť obchodních agentů, kteří se starali o odbyt v Uhrách, Německu, Švédsku, Dánsku, Finsku, Holandsku, Anglii, Rusku, Francii, Belgii, Lucembursku, Itálii, Tunisku, Alžíru a Egyptě. V této době se osmapadesátiletý František Melichar rozhodl vybudovat v areálu továrny reprezentativní vilu. Vypracování projektu svěřil v roce 1900 známému českému architektovi a doktoru techniky Václavu Roštlapilovi (1856-1930), žáku Josefa Schulze na české technice v Praze a Theofila Hansena na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Honosnou historizující novorenesanční vilu se secesními detaily vystavěla v letech 1900-1902 pražská stavební firma Antonína Makovce. Výrazně členitou stavbu s nárožní hranolovou věžičkou a středovými ozdobnými štíty podélných průčelí obklopoval podle tehdejších zvyklostí pozemek s parkovou úpravou. Interiér vily dodnes uchovává velké množství původních prvků a detailů vysoké uměleckořemeslné úrovně, z nichž je patrné, jak velkoryse a reprezentativně býval koncipován. František Melichar, oceněný za mimořádné zásluhy rytířským řádem císaře Františka Josefa, nedlouho před svou smrtí a podle svých představ nechal zhotovit rodinnou hrobku se sochou dělníka a dělnice od významných českých sochařů Ladislava Šalouna a Stanislava Suchardy. /ŠK