V období první republiky, kdy Poděbrady s rostoucím lázeňským ruchem získávají nečekaně velkoměstský charakter, si v severní části Nymburského předměstí dali postavit rodinný dům manželé Šoltovi z Prahy. Josef Šolta, jehož choť pocházela ze statkářské rodiny z nedalekého Křečkova, oslovil ohledně projektu domu mladého architekta Jaroslava Koska (1909-2006). Kosek, ač čerstvý absolvent akademie, měl v té době již bohaté zkušenosti s návrhy obytných domů nejen pro nedaleký Nymburk, ale i pro státní instituce na Podkarpatské Rusi. V Polabí najdeme také jeho první významnou stavbu – Hálkovo divadlo v Nymburku (1933-1936), díky kterému ho do školy architektury na pražské Akademii výtvarných umění přijal Josef Gočár. Lapidární tvar vily pro manžele Šoltovy architekt ozvláštnil soustavou teras, dřevěným obkladem bočního arkýře a přisazenou vertikální hmotou schodiště. Na konci třicátých let, kdy funkcionalistické tvarosloví přijímalo výrazně romantické a organické formy, zůstává Koskův návrh pro Poděbrady věrný lecorbusierovským principům moderní architektury – oné „hře čistých tvarů pod sluncem“. Uvnitř domu se nacházela ve sníženém přízemí garáž, prádelna se sušárnou a byt domovníka. V prvním a druhém patře se opakuje dispoziční řešení dvou samostatných bytů. Pohnutý osud rodinného domu v Poděbradech připomíná historii mnohých dalších vil, ve kterých se život během okupace a v poválečném období neobešel bez těžkostí a tragédií. Manželé Šoltovi se nakonec do své vily v Poděbradech nikdy nenastěhovali. Během války ji pronajímali, po roce 1948 byl Josef Šolta (1900-1974) jako major letectva z politických důvodů propuštěn z armády a dům zabrali přidělení nájemníci. V roce 1947 se dnes téměř zapomenutá stavba ještě představila na výstavě československé architektury v Londýně, pro kterou si ji spolu s dalšími Koskovými návrhy vybral architekt Jaromír Krejcar. /EN