Žák Pavla Janáka z Uměleckoprůmyslové školy Richard Podzemný (1907-1987) odpočátku v architektuře hledal a nacházel nejen racionální, ale i umělecké a psychologické vrstvy. Jeho návrhy se navíc vyznačovaly vnímavým přístupem ke krajině, kterou dokázal komponovat s architekturou do jednoho celku. Tyto tendence názorně zrcadlí dva letní domy, navržené architektem pro klienty ve středních Čechách. V roce 1931 navrhl dům v Louňovicích, určený pro krásný pozemek s opuštěným lomem a jezírkem. Le Corbusierovou estetikou výrazně ovlivněná architektura domu bohužel zmizela po přestavbě na konci šedesátých let. Druhý dům pro středočeský region vyprojektoval architekt Podzemný v roce 1938, a to pro Oldřicha Vízka, majitele krejčovského salonu v pražské Revoluční ulici. Pozemek vily, situovaný na hraně svahu nad obcí Čisovice, umožňoval daleké výhledy do krajiny. Forma domu opět kopíruje Le Corbusiera; přísný krabicový tvar s pásovými okny a terasou vylehčují v protilehlých nárožích piloty. Malý dům s dvěma ložnicemi v patře umožňoval pouze jednoduché členění přízemí na servisní část, vloženou do opticky uzavřeného prostoru při jihovýchodním nároží, a na velkou obytnou halu se schodištěm. V interiéru se v podobě štíhlých válcových podpor opakuje motiv vnějších pilotů. Terasu v průčelí vily ukončují kamenné zídky, korespondující s obkladem polozapuštěného přízemí. Na konec terasy architekt umístil pilíř s pískovcovým ženským aktem zobrazujícím alegorii hudby. V architektuře čisovické vily tak vnímáme dvě na pohled odlišné, zároveň však provázané vrstvy – emocionální a intimní, nejvíce zosobněnou sochou, a naproti tomu racionální a puristickou polohu, kterou vyjadřuje vlastní architektura domu. Citovou stránku přenesl Podzemný i do interiéru, kde součást kompozice pánského pokoje tvořila obdobně pojatá plastika. /HH