Podobnými znaky „materiálového“ minimalismu, jaké lze vyčíst z vily ve Vraném nad Vltavou od týmu Josefa Pleskota, se vyznačuje i vila ve Vonoklasech od Ladislava Lábuse (*1951) a Lenky Dvořákové. Také její výraz na nás chce zapůsobit „fyzickou přítomností“ použitých materiálů: betonu, dřeva, skla a šlechtěných barevných omítek v interiérech. Architekti obepjali vnitřek vily sledem příčných betonových rámů, které určují rytmus široké zahradní fasády s ještě širším překladem mohutné ploché střechy. Vila má dvě podlaží. Při pohledu ze zahrady se však horní patro příliš neuplatňuje, jako by tak i kompozice stavby říkala, že se všechno důležité odehrává v jejím přízemí, v téměř bezprostředním kontaktu s přírodou. Vila tvoří součást širšího záměru, pokusu vytvořit ve Vonoklasech moderní villegiaturu, jaká by se vyrovnala podobným vilovým čtvrtím z doby první republiky v čele s osadou Baba v Praze-Dejvicích (1932-1940). Developerská firma e-invest zadala regulační plán nové villegiatury Petru Hlaváčkovi a soustředila kolem sebe okruh dalších architektů, jejichž práci pak zájemcům o bydlení ve Vonoklasech nabízela k použití. Podobně jako Ladislav Lábus a Lenka Dvořáková se do této akce zapojili Michal Sborwitz, Jan Jehlík, Petr Kolář, Aleš Lapka i další architekti a opravdu se jim ve Vonoklasech podařilo vytvořit pozoruhodnou vilovou čtvrť, jen místy pokaženou méně kvalitními stavbami. Dialog architektů s klienty byl občas obtížný. Z některých stavebníků vonoklaských vil se však při něm stali nadšení stoupenci moderní architektury, což je právě případ majitelů vily od Ladislava Lábuse a Lenky Dvořákové. /RŠ