Když se architekt Jiří Kroha (1893-1974) stal zaměstnancem stavebního oddělení Zemského výboru v Praze, kromě jiného tam dostal za úkol navrhnout dvě vily pro personál psychiatrického ústavu v Kosmonosích. V nedaleké Mladé Boleslavi se podle jeho plánů vystavěla Zemská průmyslová škola (1923-1927). Kroha věřil tomu, že architektonická forma se má stát výrazem vzrušených stavů architektovy mysli a že podobné stavy má tato forma probouzet v duši diváka. Tento umělecký program, v zásadě expresionistický, se zpočátku pokoušel naplňovat lámaným a špičatým tvaroslovím českého architektonického kubismu. V projektech pro Mladou Boleslav a Kosmonosy se ale Kroha od kubismu odpoutal a zvolil místo toho tvary většinou pravoúhlé, přesto stále komponované do neklidných a dynamických konfigurací. Zdánlivě se tak jeho architektura přibližovala k purismu a funkcionalismu, směrům kladoucím důraz na funkční opodstatnění architektonické formy. Na působivost této formy však Kroha kladl mnohem větší důraz než na její funkčnost. „Pochválena budiž účelnost a krása všech těchto věcí a buďtež pozdraveny všecky platformičky, stříšky, oblouky, balkony atd., jež deformativně krášlíte budoucí průmyslovku,“ napsal v roce 1926 spisovatel A. C. Nor na konto Krohovy Zemské průmyslové školy v Mladé Boleslavi a se smyslem pro ironii tak odlišil architektův expresionistický styl od skutečného purismu a funkcionalismu. Norova slova by se dala vztáhnout i na obě vily v Kosmonosích. Na jejich nákladnost a nefunkčnost si ostatně stěžoval místní tisk. „Při komisionelní kolaudaci dvou nových vil v zemském ústavu znovu měli zástupci obce příležitost se přesvědčiti, jak při nynější bytové nouzi lze za mnoho peněz postaviti co nejméně bytů,“ napsaly 8. května 1926 noviny Jizeran. /RŠ