Majitel továrny na barvy a laky Johann Fischer si svoji vilu nechal postavit v roce 1930. Autorem realizace je ústecký architekt Franz Illing. Vila byla postavena na pozemku hned vedle majitelovy továrny. Franz Illing zvolil jednoduché a čisté tvarosloví, ve kterém vycházel z funkcionalistických zásad, které ovšem kombinoval s tradičnějšími prvky. Vila tvoří poměrně kompaktní hranol, který architekt porušil předsazením prosklené venkovní verandy, jež zároveň kryje vstup do domu, a hmotou jakési věže, do které umístil schodiště, jež má navíc zaoblený tvar, a je obrácena do zahrady. Ačkoli Fischerovi měli čtyři děti, dvě starší dcery a dva syny, pokoje jsou projektovány pouze pro syny. Zdá se, že obě dcery, v roce projektu dva a třiadvacetileté, mohly být už provdány. Vzhled exteriéru byl dán již zmíněnou kombinací prvků internacionálního stylu a tradičních přístupů. Hmota stavby je kompaktní, fasáda je čistá, omítnutá a bezozdobná. Tradičněji působí použití kamenné podezdívky a také takřka klasický regionální prvek, jímž je vyzdívání nebo obklad oken režným zdivem. Tyto prvky odkazují nejen k funkcionalismu, ale i k inspiraci německým expresionismem, i když v modifikované podobě. Johann Fischer (1878–?) byl majitelem továrny, jejíž výroba byla zaměřena na široké spektrum rozličně použitelných laků a tmelů. S manželkou Ninou měli čtyři děti – dcery Ilsu a Nellitu a syny Hanse a Kurta. Architekt Franz Illing, kterého si vybral za autora své vily, se narodil roku 1903 v Ústí nad Labem, kde působil pravděpodobně až do roku 1945. V roce 1932 se oženil s Ingeborg Schmidtovou a věnoval se dále projekční činnosti. V druhé polovině třicátých let byly podle jeho návrhů postaveny minimálně dva nájemní domy. V letech 1941 a 1943 se manželům Illinngovým narodily děti, dcera Uršula a syn Michael. Další osudy stavebníka i jeho architekta jsou zatím neznámé. /T. P.