Dvoupodlažní dům stojí uprostřed vilové čtvrti, ale zdroj bohatství stavebníkovy rodiny – slévárna vodovodních armatur –, stál nedaleko od zahrady. Na tovární komín bylo vidět z okna. Základ objektu tvoří kvádr výrazně rozšířený v přízemí do zahrady o hmotu nárožní terasy. Moderní formy domu překvapivě završuje konzervativní valbová střecha usazená se značným přesahem. Tento rozpor dává stavbě zajímavý akcent v nároží, kde nad terasou „visí“ masivní střecha bez podpory. Hlavní vchod zušlechťuje obklad z kamenných desek, vstupní dveře vynikají excentricky osazenou prosklenou výplní. Z malé předsíně se vstupuje přímo do schodišťové haly. Zábradlí schodiště je pojaté jako výtvarný doplněk prostoru. Přízemí disponuje pánským salonem, obývákem, dětským pokojem, zimní zahradou a kuchyní. Patro skrývá ložnice, půda a sklep technické prostory a pokoje pro služebnictvo. Vila si uchovala řadu ukázek původního vybavení interiérů. Vestavěnými skříněmi bývaly osazeny všechny pokoje. Šatníky vynikají praktickým členěním prostoru zásuvkami a poličkami. Zaujme také odvětrávání toalety prostřednictvím skleněné žaluzie osazené přímo v okenní výplni. Unikátní památku na výtvarný projev architektka představuje ozdobná mříž z kamen v dětském pokoji. Nese hravé reliéfy pštrosa a slona z mosazného plechu. Architekt Otto Fleischer (1895–?) vyznával hodnoty funkcionalismu. Architektura pro něj byla „kreací čistoty a souboru technických, ekonomických a lidských nezbytností“. Mezi jeho četnými vilami v severních Čechách však najdeme nejen čistě funkcionalistické stavby, ale i domy tradičních forem. Heldova vila je ukázkou průniku obou skupin. Může to být ovšem kompromis vynucený stavebníkem. Na sousední parcele totiž vyrostla krátce před tím funkcionalistická vila advokáta Eltise. Stavbu se snažilo vedení města všemožně zakázat, protože obecnému vkusu odporovala její plochá střecha. Možná chtěli Heldovi podobným problémům předejít. Továrníkova rodina musela opustit vilu v roce 1945 v rámci odsunu německého obyvatelstva. V dobách socialismu objekt sloužil k různým účelům, naposledy jako jesle. Roku 1998 jej koupil soukromý majitel a citlivě zrekonstruoval. Vile se vrátila vnější podoba blízká původnímu návrhu. Výjimku tvoří zazděná terasa v přízemí, která dříve prolamovala boční průčelí a spolu s mohutnou nárožní terasou provzdušňovala hmotu domu. /M. K.