Místo pro svou vilu si Heinrich Riecken vybral v údolí Bílého potoka vedle tovární budovy. Její stavební vývoj byl složitější, protože nejde o původní stavbu. Původní architektura zde stála již před rokem 1897, neboť v tomto roce místní litvínovský stavitel Franz Nuska prováděl přístavbu verandy. Kdo byl architektem původní vily, která byla postavena v klasicizujícím slohu, nelze z dokumentace zjistit. Kolem roku 1910 zadal Heinrich Riecken přestavbu a adaptaci rodinného sídla mosteckému architektu Adolfu Schwarzerovi, od něhož ve většině pochází současný stav vily, který citlivě navázal na původní klasicizující tvarosloví a obohatil je o secesní detaily. Drobnou změnu potom v roce 1926 prováděl litvínovský stavitel Rudolf Knie, jenž zastřešil stávající balkony dřevěnou přístavbou. Heinrich Riecken (1875–?) byl synem Konráda Rieckena. Rodina podnikala v textilním průmyslu, vlastnila přádelnu bavlny a tkalcovnu. Po studiích přebírá podnik s celým názvem Marbach a Riecken. Mimo jiné založil a velmi štědře dotoval orchestr Mozartova hudebního spolku, v němž se svým bratrem Willym také hrál. Za zmínku stojí i to, že v tělese působili Němci, Židé i Češi. Po druhé světové válce Heinrich Riecken nabídl své služby Městskému národnímu výboru v Litvínově ve věci uspořádání archivních materiálů Mozartova spolku. Poslední záznamy o jeho působení pocházejí z roku 1946, takže lze předpokládat jeho odsun do Německa. Adolf Schwarzer byl významným mosteckým architektem a autorem celé řady výborných realizací na Mostecku. Byl autorem romantické stavby na místě bývalého královského hradu Landeswarte, dnes Hněvín, spolu s Otto Reinhartem navrhl budovu německého reálného gymnázia, s týmž architektem vypracoval soutěžní návrh na budovu mosteckého divadla. Budova reálného gymnázia i návrh divadla patřily před první světovou válkou k nejprogresivnějším stavbám v Mostě. /T. P.